Chlapci jsou jak urvaní ze řetězu a valí pryč, já se kochám cílovou rovinkou, což je normální ulice, na kterou je teď navezený sníh, je obehnána reklamami a za pár dní bude i obalena lidmi.
Pak se projíždí kempem a po pár km se dostáváme na místní závodní tratě, kde trochu bokem je i stadiónek, lehce se proklouznem kolem a pak zpátky do Mory, opět kemp, pravá zatáčka, kopeček, levá a jsme na cílové ulici - asi každýho napadne jak tady bude vypadat v neděli, mě teda jo.
pak přijíždějí další Erikssonové a dávají se do práce. Ve spolupráci s okolními apartmány pořeší skupina, která se nestihla ucpání účastnit, své potřeby a v 10 hodin jedeme busem na kótu 28 km, což je občerstvovačka v Oxbergu,
odtud chceme jet v poklidu do Mory a poznat tak závěrečnou část tratě. Je nádherně slunečno, pod nulou, máza je jasná - ňákej modrej. V Oxbergu se chvíli motáme v prostoru občerstvovačky, nezbytné focení a okounění.
Trať je upravena parádně - jen drobná chybka - směrem k Moře je uválcováno na bruslení,
ale těžko říct jestli třeba o kousek dál nezačínají stopy. Směrem na Salen ale stopy jsou určitě a to hned 2 a krásné.
Dnes se taky jede jeden ze závodů tohoto týdne SkejtVasan, Oxberg - Mora 30 km volně.
Dnes se tedy asi do Mory po stopě nedostaneme, což nám potvrzují i lidi motající se po trati a vypadající jako pořadatelé. Činíme tedy manažerské rozhodnutí, ohlašujeme řidičům busu, že na odjezd z Oxbergu naplánovaný na 14 hod přijedou ještě další lidi a vydáváme se po stopách směrem na Salen. Mírně zvlněná trať celkově lehce stoupající nás zavede asi 7 km do protisměru, kde otáčíme, cestou samozřejmě fotíme a pokud to jde, kocháme se výhledy slunečného dne. A jsme zpátky v Oxbergu, po směru je to lepší, ale i tak pár nepříjemných a ne zrovna krátkých stoupání dává tušit, že i přes celkově klesající profil Vasáku to zadarmo nebude. Před chvílí byl odstartován SkejtVasan - jako druhý se kolem nás prožene zrzavý Daehlie a pak dlouhé minuty projíždí další a další závodníci. Bus nás odváží zpátky do Mory - příjemné zjištění, že záchod už je OK, jíme a postupný příjezd našich spoluzájezdníků, kteří jeli do Mory na lyžích nám potvrzuje, že skutečně cestou na stopu nenarazili.
Chválíme se jak jsme dobře udělali, že jsme lyžovali před Oxbergem. 
do kterých nás pořadatelé nasadili. Honza jde do extravlny, což znamená, že má unikátní možnost kousnout se třeba Veerpala, Pepa dostává za zásluhy v minulém životě 2. vlnu a poté co zjišťuje, že Martin, Venouš a já jdem z trojky, patřičně se dme pýchou, má své typické kecy, které směřuje hlavně k Martinovi (standardně se spolu štengrují i před Jizerkou) a spěchá k Internetu, aby se touto skvělou zprávou pochlubil na mobil ženě.
Honzík fasuje pětku. Mně osobně je celkem fuk, jestli dvojka nebo trojka, akorát ten Pepa mohl dostat stejnou jako já... no nic, budu ho muset dojet.
kupujeme trička, projít obchody, navštívit muzeum, kde prvně chutnáme slavnou bläbär soupe - borůvkovou polívku.
První dojmy - hnus, je to strašně husté, asi jako sirup, který zapomněli zředit, chemie z toho vyskakuje nad kelímek - párkrát si loknu a zbytek vyhazuju.
Jirka, loňský to účastník, který přijel busem se Slováky, však tvrdí, že při závodě podávají ředěnější, však uvidíme. Muzeum pěkné, zvláště nás zaujmuly fotky pořízené při uzavírkách trati při vypršení jednotlivých časových limitů - vyděšené obličeje těch, před kterými byl právě natažen provaz znemožňující pokračovat v závodě... to nás snad nečeká, naše cíle jsou přece jen výš.
A kde že jsou? Za sebe můžu říct, že mám asi tak tři: 1. dojet a vidět trať, čili nehnat se s mlhou před očima,
2. vyklepnout členy naší skupiny (krom Došlíka pochopitelně), 3. získat medaili, která se dává do ztráty 50% času vítěze. Co ostatní nevím, tu placku by asi chtěli taky, Honza pak dojet do 75. místa za které je ještě vyhlášení na pódiu.
Vyhlížíme tu naši, vlajkonosičem není Aleš Valenta, ale jedna z dívenek asi místních základních škol,
bouřlivě ji povzbuzujeme, až chuděra skoro zaškobrtne, ale zvládá to a směje se na nás.
že onu šťastnou zprávu o své skvělé vlně neposlal na mobil ženě, ale sobě. Sranda musí být a taky je...
Pořád sněží, lehce se projedeme na nám již známém úseku závěru tratě a opouštíme Jirku, který chce jet dále. Ještě na skok na Internet, poslední pozdravy potenciálním pozůstalým a rychle domů připravit lyže a sebe na zítřek.
Honza nás zaučí a sám odchází do města a my zažehlujeme a vyrábíme jiskřičky. Marně vzpomínám, kdy jsem parafínoval dvakrát po sobě, třikrát však nikdy, to vím určitě. Všecko je ale jednou poprvé a na Vasáku netřeba nic podcenit. Odpoledne se Honza vrací z města s doporučenou mázou od SWIXu a RODE. Podle předpovědi má být ráno asi tak -15 a teplota má postupně vylézt až na asi -3. V zásadě doporučují to stejné, jen v poslední krycí vrstvě se najednou dost liší - RODE maže ve třech vrstvách teplý modrý na -1 až -3, SWIX naopak dost studený VR30 - ale asi jen jednu vrstvu, je to samozřejmě jen švédsky, asi na tu ranní kosu. Následují vzrušené debaty co tam teda dát. Fluorový SWIXy nemáme, takže jdem do RODE. Nakonec každý z nás maže trošku jinak, ale v zásadě všichni stejně: já zažehluju jakýsi zelený, na to 3 vrstvy modrého obyč, dále RODE maže fialový multigrade, což se nám zdá až moc do tepla - no pro jistotu jednu vrstvičku, která se snad ani nedá nazvat plnohodnotnou vrstvičkou, mažu, no a na vrch 4 vrstvičky modrého fluor RODE na -3 až -8. Navrch tedy dáváme něco mezi tím, co doporučují světové firmy. A je namazáno, zabalit lyže do fusaku a začít se starat o sebe. Obvyklá jídla jsou těstoviny, Véna s Honzíkem dokonce pečou kuře, já dávám s bráchou po těstovinách ještě mléčnou rýžovou kaši s čokoládou. Docela jsme se přežrali všichni. Chystání kalorií do ledvinek je taky zábavné. Největší ďábel je Venouš, kterýmu se po nákupu chemikálií náklady na zájezd asi tak zdvojnásobily. Říká, že my trénujem, takže on to musí nahnat jinak, však co, ani na olympiádě se nejezdí na chleba s máslem. Faktem je, že jeho zásoby jsou impozantní, dává mi jednu tabletu - prý na křeče. Beru osvědčené karbošneky v počtu 3 kusů, které jsem si původně koupil na Jizerku, kde jsem je ale nepoužil, protože jsem je nachystané v ledvince chytře zapomněl na pokoji, tribit, koko a besipky - s tím musím přežít, no a taky tu Vénovu tabletu velikosti mexického dolaru a pro sichr kousek panapru.
Ve tři ráno vstáváme, probuzení drsné, ale nenaděláš nic. Člověk ani nemá v takovou hodinu hlad,
ale něco se sníst musí. Venku je pěkný samec a jasno. Ve čtyři odjíždíme v naší lehátkové úpravě, což nám přináší ještě necelé 2 hoďky neklidného spánku. 5:50, jsme na místě, venku je šrumec, lidi pobíhají jedním směrem s lyžema v rukách, druhým směrem spěchají už bez lyží někam do tepla. Véna, Honzík a Martin vypálí z busu a jdou si dát lyže do vlny. Pepa a já vyrážíme 10 minut po nich, Došlík je v pohodě a nikam nespěchá - v jeho extravlně asi nával nebude.
Jdeme s Pepou odzadu podél celého startovního koridoru, v desáté vlně je fronta jak blázen, směrem dopředu se do vln tlačí čím dál míň lidí.
A už jsem tady - vchod do trojky, musím ukázat štempl na čísle, který mě opravňuje ke vstupu do této vlny - to je trochu problém,
protože nad číslem mám další 3 vrstvy oblečení, nakonec se daří a jsem vpuštěn. Lyže stavím do jehlanu do asi šesté stopy zprava,
přede mnou už je tak 5 řad, kde má lyže brácha s Vénou nevím, ale doufám, že někde poblíž přede mnou.
Jdu ven z vlny, s Pepou jdeme zpátky do busu, cestou okoušíme teplé nápoje a sladkou Vasaloppethousku, ohřívám se u jednoho z velkých ohňů, močba, zjišťujeme, že vystát si frontu na latrínu bude na dlouho a rychle do tepla autobusu. S Martinem a Vénou nepojedu - dali si lyže na druhou stranu než já. V busu sedím do 7:15 kdy se snažím jíst, ale moc to nejde, pak vyrážím odložit přebytečný náklad. Jdu kamsi nahoru nad silnici, svahy údolí ozařuje vycházející slunce, jemný severský sníh křupe pod nohama, odkládám svůj náklad v lese, odkud mám krásný výhled dolů na lidské mraveniště, všichni furt někam chodí, všichni jedním směrem, jak mravenci. 
Cestou do vlny ještě dávám teplé ionty a zrovna začíná rozcvička. Uprostřed každé vlny je pódium, na kterém předcvičují 2 cvičitelky, hlas z ampliónu to diriguje a do toho duní různé světové hitovky.
A všichni kolem poskakují a cvičí aby se zahřáli... spartakiáda bez značek. Za 10 minut start - aerobik končí, hlasatel hlásá kdo se účastní závodu
- Andrus Veerpalu, Jorgen Aukland, Oskar Sward, Hiroyuki Imai, Raul Olle, Maurizio Pozzi, Stanislav Rezac..Svetlana Nagejkina, Antonina Ordina, Constanze Blum... na mě zdá se zapomněl... Vzduchem začínají lítat pytle s věcma, dopadnou, kopnou se dál, až se dostanou tam, kam mají - buďto do ohrady uprostřed nebo někam na kraj, čas ubíhá, před startovní pole se do vzduchu zavěšují 3 televizní vrtulníky, vpředu vyletí reklamy Craft do vzduchu - start, 14699 (pokud jsem to na webu přečetl správně, přece jen švédsky nevládnu) lidí se postupně dává do pohybu. 
Soupaž, soupaž a zase soupaž - zatím je sil dost, tak se držím, začínám mít ale pocit, že jestli budu takhle solit dál, do cíle nedojedu, pořád se kolem mě ale motají zhruba ti stejní lidi. Další občerstvení 66 km, opět dva kelímky borůvek a dva iontů, jídla tam moc nemají, jen ty jejich housky, které mě až tak nelákají, dal bych si spíš čokoládu nebo tak něco, mám karbošnek. Na Risberg na 55 km je to celkem na pohodu, až na to že začínám mít hlad, přece jen už to jsou přes 2 hodiny práce, před občerstvovačkou do sebe natlačím zmrzlou tyčinku koko, kterou jím za jízdy, aby mi ostatní moc necukli a když cuknou, tak co, přijedou další. Schválně zpomaluju, nesnažím se držet každého vláčku, do cíle je to ještě sakra daleko, tak se nenechat vybláznit, občas kontroluju hodinky, chci to jet pod 6 hodin, což je čas na medaili za předpokladu, že vítěz to dá za hodiny 4 - očekávaný vítězný čas, před 4 lety to jel vítěz 3:38, to ale asi nebyl prašan jako dneska, ale spíš leďák a vítr v zádech. Občas taky připlácnu vlaječku na prsou, abych ji neztratil a všichni viděli odkud jsem, občasné Heja Tjeckien totiž vždy potěší. Občas taky kontroluju čip na noze, protože no chip no result, jak stálo v pokynech. Jinak kolem trati je místama lidí dost, místama nikdo a místama davy, které přijely na skútrech a těsně u tratě pečou na ohních párky, paří a povzbuzují. 
Cílová rovinka je krásná, kolem plůtku hromady lidí, někteří povzbuzují a tleskají, rozhlížím se kolem a vychutnávám závěr, už jen pár metrů, uvolněně projíždím bránou a zaplavuje mě krásný pocit, zvládnul jsem to, nerupnul jsem, slečna v místním kroji mi na krk věší vysněnou placku, kterou mám s rezervou, z cílového prostoru nikam nespěchám, koukám jak za mnou dojíždějí desítky dalších unavených ale šťastných a vyhání mě až zima. Berou mi čip, paní mi svazuje lyže k sobě, dávám je do úschovny a jdu pár metrů na autobus, který mě veze na druhý konec Mory do školy, tam vystupuju a jdu hledat svůj pytel s věcma, pořadatelé ale ještě nestihli část pytlů roztřídit - a v té obrovské hromadě jsou i mé věci, nechávám tedy sprchu sprchou a jdu do tepla jídelny se najíst - směs masových kuliček, brambor a ještě asi čehosi, na to hromada zeleniny, pivko - vynikající. Dobře se najím a kecáme s Jirkou, který už je tu téměř o hodinu dýl, časem doráží Pepa s Vénou, brácha s Honzíkem už jsou taky v cíli a někde ve sprše, já si jdu pro věci a taky se umejt, sprcha výborná, ňákýmu Erikssonovi půjčuju mýdlo - na oplátku mi dává napít piva... nechávám si vytisknout diplom a jdu do jídelny za klukama, chci si dát ještě jedno kolo obědovečeře, ale fronta mezitím narostla do obřích rozměrů, no ale po chlapcích taky něco zbylo.
Jdem na bus a zpátky do centra dění, vyzvednout lyže, kluci jedou do bytu a já jdu ještě pěšmo kouknout na vyhlášení, zrovna dostává cenu Imai za 36. místo, asi má na ty soupaže krátký končetiny. Hledám Došlíka, ale nevidím ho, flákám se kolem cílové rovinky a pomalu jdu přes město domů. Ve výloze jednoho obchodu vidím vytištěné výsledky, Honza je 78. - tak proto jsem ho neviděl na vyhlašování, je to škoda, přál jsem mu to, chybělo málo, nacházím i sebe na 1095. místě - spokojenost, ostatní ve výloze nevisí. 
Na trajekt do Rostocku najíždíme ve 12 hodin. Před nájezdem nás Darina žádá, ať se pak pořádně vyčuráme, protože přes Německo to prý vezmeme nonstop jen s jednou zastávkou, ať jsme prý brzo v Práglu. Ohlas na tuto zprávu je bouřlivý a jednoznačný - NE - většina, včetně nás, totiž plánuje na trajekt zakončení úspěšného zájezdu - levná pivka v duty free shopu už na nás čekají. Na trajektu musíme půl hodiny počkat než vjedeme do mezinárodních vod, ale pak už se neváhá ani minutu, rychle do shopu - karton Tuborgů a doplňovat tekutiny. Naše unavená těla se dostávají na příjemnou alkoholickou hladinku velmi rychle a tak ještě skočit pro jeden karton, ať nesušíme v buse. Po vylodění vidíme, že náladičku má takřka celý autobus, začínají kolovat kořalky - zvláště ta pálenka z feferonek je vskutku ďábelská. Cesta přes Německo se nese v halasném zpěvu různých písní, hudební doprovod obstarává na housličky Venoušův učitel hudební výchovy ze základky - svět je malý. Čuracích zastávek je smozřejmě více než ona jedna původně slibovaná... Hranice a jsme doma, teda zatím jenom v Česku. Před hlavákem v Praze brzdíme 25 minut po půlnoci, vlak do Brna jede za dalších 15, dost frmol, rychle shromažďujeme naše věci, spěšné zamávání spolubojovníkům a rychle pro lístky a do vlaku - těsně ale stíháme. České dráhy jsou vskutku vynikající podnik - zdražili jízdné a vypnuli topení... ale už jsme v Brně, je úterý brzo ráno, 4:15. | Počet závodníků na startu: 14699 (?) | |||
| Počet klasifikovaných v cíli: 12661 mužů + 1118 žen | |||
| 1. | Daniel Tynell | Sweden | 3:58:52 |
| 7. | Stanislav Řezáč | Tjeckien | 4:00:37 |
| 78. | Jan Došla | Tjeckien - Uni Brno | 4:25:10 |
| 108. | Jiří Ehl | Tjeckien - Uni Brno | 4:30:06 |
| 1096. | David Schwab | Tjeckien - Uni Brno | 5:27:47 |
| 1810. | Martin Schwab | Tjeckien - Uni Brno | 5:50:49 |
| čas vítěze + 50% = medailový čas | 5:58:18 | ||
| 2119. | Pepa Kalovský | Tjeckien - Uni Brno | 5:59:23 - 0,29584147 % ztráty na medailový čas - tos moh trochu pohnout, Pepo! :-) |
| 2801. | Václav Račanský | Tjeckien - Uni Brno | 6:21:11 |
| 2929. | Jan Račanský | Tjeckien - Uni Brno | 6:24:49 |
| 12661. | Karl Hoferl | Österrike | 11:57:43 - ve chvíli, kdy vítěz proťal cílovou pásku, měl tento závodník před sebou ještě 61 km závodu |
Otcovský Zdeněk Ski Klub Polička probyt @policka.cz
Přijel jsem,jel jsem,nezvítězil jsem.No snad příště?Taky se vám to chlapi zdálo tak otřesně dlouhý?Chlapi od nás si to pochvalovali,ale já byl v cíli mimoň.Čas 5:08.13 /643/
Kuba aklevap@seznam.cz
Když si toto člověk přečte, tak by se tam z fleku rozjel. Fakt pěkné.
Martin
No, přeskočme formality a ruzná jiná "chytrá" souvětí. Věc se má asi takhle: Počkal jsem si co napíšeš na mě. Čekal jsem víc, ale aspoň něcos vypotil. Někdy se prostě nezadaří, ale aspoň se ke mě mužeš přijít podívat na mou medaily, která visí na stěně. V úterý a ve čtvrtek večer bývám většinou doma. Ale pro jistotu si zavolej.
Cau
Pepa
Milý Davide,
měl bych snad jen pár upřesňujících poznámek k jinak dobrému a čtivému článku, ve kterém je mi věnováno více pozornosti než našemu nejlepšímu běžci Došlíkovi.
1) Druhou vlnu jsem dostal za dlouhodobé vyrovnané výsledky na J50 a jiných velkých závodech (MHŽ, Mauglího závod) pod vedením zkušeného trenéra Pavla Korvase.
2) Jsem rád, že jsem do cíle doběhl celý a zdravý. Je fakt, že s tebou se již rovnat nemůžu, mám starou ženu a ne o deset let mladší chrtici, která Tě honí po kopcích.
3) Je pravda, že jsem souboj s Martinem prosral, ale někdo toho posral víc již cestou do Švédska.
Na závěr bych chtěl tímto poděkovat svým šestnáct let starým oddílovým lyžím Karhu, se kterými jsem rád protrpěl celý závod (Martine!).
S pozdravem
Pepa
Vinetou ales.tajbr@centrum.cz
Fakt jsem si dobře počet, akrorát musím něco natrénovat, abych nemusel na cestě bivakovat:-)
David
2004 - ženu a tři děti! tož to abys panáčku už pomalu začal, pokud teda neplánuješ aspoň dvojčata... nebo že by už bylo zaděláno, co?? :-))
doslik
clovece schwabachu, v tobe se ukryvaji uplne netusene spisovatelske sklony, pokud to bude cist vic lidi, tak uz nesezenem misto v buse na pristi rok:-) 2004-to uz budu mit zenu a tri deti a nevim jestli me pusti, ale poradim se s pepou, jak na to:-)))
Honzik jan.racansky@worldonline.cz
Super reportáž.
David behnalyzich@seznam.cz
Přátelé, kamarádi, bratři... jsem dojat Vašimi kladnými ohlasy... :-))
2004 Myšlene? To je reálný termín, to si stihnu odpočinout!
Vena racanskv@hotmail.com
Pekne Davide,Pekne jsi to napsal.
Martin schwabach@click.cz
Hezky cestopis z naseho zajezdu, uz bych jel i znova.
myšlen myslen@myslen.cz
Inu, bylo nebylo, kdybych nebyl byval zazil to stejne pred tremi lety (+6000mist), neveril bych... Kdy jedete priste? Chystame se na rok 2004. ZDAR Myšlen
Jirka ehl.j@centrum.cz
Moc pekne jsi to napsal. Kdyby jste se nekdo chtel jeste podivat na dalsi fotky, ktere jsem nafotil loni, tak muzete na http://posk.zde.cz/vasak/vasak.htm
Jirka