Mexico 2004

nepravidelné on-line zprávy z výletu
čtěte odspodu

  • vloženo: 15.4.
    19.3-26.3. 2004 Posledni zprava od K.S.
    pokracovani cestopindu
    Kol Oaxacy jsme videli:
    Monte Alban - rrrruins - uz jim pomalu prichazim na chut. Na vrcholu kopce,na planince, vyhled nadherny uplne na vsechny strany, ruiny velike a pusobive, japoncu dostatek, skolnich vyletu v jednotnych teplakach taky.
    El Tule - vesnicka famozni jednim velikanskym stromem. Podle Lonely nejvetsi zivy organismus...no mel obvod 58 m, toz si to jiste dokazete predstavit.
    Hierve del aqua - frajerske koupaliste. Strucna charakteristika: mineralni prameny tecou do jezirek na vrcholu skaly a pote odtud to tece dolu a vypada to jako obrovsky krapnikovy vodopad. Autobus vsechny vyletniky doveze nahoru k jezirkum, kupodivu zdola jsme vodopad obdivovali jen my. Schodu jak na ruinu! Cesta Oaxaca - Hierve ve mne zanechala spoustu dojmu. Jeli jsme prdacky starym autobusem, ktery zastavoval opravdu kdekoli a komukoli. Je to neco jako nas primestsky autobus, krom ridice jede jeste dezurnyj, ktery vyvolava kam jede (na zastavkach se totiz houfuji i tri autobusy vedle sebe) a vybira penize. Lide opravdu nastupuji, kde oni chteji. Je normalni, ze autobus zastavi na necem jako zastavce a o 30 m dal ceka nekdo dalsi (zjevne by behem sveho cekani stihl dojit na zastavku nejmene 2x), mavne si a jede. Ridic je v pohode, dokonce i tehdy, kdyz ho o dalsich 20 m dal poprosi nekdo z autobusu, ze presne tady chce vystoupit.
    Co me ale dostalo byla zastavka na silnici prvni tridy, na jakesi krizovatce. Na miste, kde lide obvykle stavaji, zrovna delali novy asfalt (rozsirovali odstavny pruh). Clovek by si rekl, popojdou o tech 50 m, kde je stary asfalt. I kdepak! Pretapou cerstvy asfalt, dezurnyj nachysta hadr, pasazeri otrou nohy a jede se dal.
    A jeste jedne veci jsem si pri teto jizde vsimla. Pouzivani vystrazneho trojuhelniku v Mexiku. Byva hodne casto videt. Je to totiz oznaceni pro prodej ojeteho auta. Tedy je na plote autobazaru, na strese auta v autobazarech, podel silnice ci treba na aute nekoho na dvorku.
    Zajimalo me, jak tedy oznacuji porouchany automobil na silnici. Fikane. Porouchany autobus jsme uvideli na posledni chvili stat u krajnice, o zad se opiral ridic a maval cervenym praporkem. Kupodivu do nej nikdo nenarazil, i kdyz s rychlosti si nikdo nedela v celem Mexicu problemy.
    Teotitlan del Valle - tkalcovska vesnice plna tkalcu, krasnych i podivnych kobercu a koberecku ... i dedu pri praci na stavu jsme si mohli vyfotit, pak chtel ale baksis a pet pesos se mu nezdalo ... ja pak odmitala vejit do jakekoli dalsi dilny a Martas se mi smal.
    Zpet k Oaxace samotne. Vlastni nejvetsi trh, co jsem kdy videla. Dve namesti Svobody vedle sebe plne stanku se vsim. Projdes normalnim trzistem, ktere najdes v kazdem mestecku, prejdes pres jidelny (v mexiku soucast kazdeho poradneho trziste), a dostanes se teprve do te spravne casti. Projdes 10 stanky kosikaru a zakopnes o zivou krutu. Pan mi nabizel zivou slepici. Trochu me pobavil. Asi netusil, ze mlada gringoska Svobodka k zive slepici potrebuje mami nebo babi.:-))
    Pak se pres autoradia dostanes ke svatebnim satum. Odbocis mezi remeslne vyrobky a skoncis ve stancich s hrackama. A tak dale a tak dale a jeste hodne dale.
    Jedinne, co nedoporucuji, jsou mistni zachodky. Dost otresny zazitek. Vubec zadne mexicke zachodky nedoporucuji. Jsou sice cistejsi nez na ukrajinskem nadrazi, ale uz se opravdu tesim na nase!
    V Oaxace se mi taktez konecne podarilo videt mistni tanecky. To byl narez! Oaxaca je velika a ruznoroda a barevna a jednou za rok se tu kona velky tanecni svatek Guelaguetza, kde se prezentuje kazda prtava oblast svymi tanci. Nastesti pro turisty a me si Guelagetzu nekolikrat v malem behem roku zopakuji. S Martinem jsme ji videli v podani universitniho souboru, ktery slavil 43 let.
    Mno, jeste nejaky cas by meli tancovat.
    Vykon dokladaji prupovidky Martina behem akce:
    To ma byt asi rada, ze?
    Tohle by byl moc pekny tanec, kdyby to meli nacvicene.
    Do te zeme se divaji schvalne?
    Mno, vy (Quadrilla) jste proti nim profici.
    Opravdu musim rict, ze Martin by mel dostat rad velke vydrze, protoze samotna akce trvala skoro tri hodiny. A kdyz tance nejdou raz na raz a navic na jevisti zavladne chaos diky dezorientaci tanecniku vic nez dvakrat ... tak to je i pro nadseneho obdivovatele dost na vydrz.
    Ale obecenstvo bylo vdecne za cokoli, tleskalo uplne vsemu, to bych nam prala nejmene dvakrat do roka.
    Malem bych zapomnela, ze tanecnici meli zivou kapelu. Ta byla taky bajecna, spise dechova a vyznacovala se tim, ze jeden hral opravdu pres druheho. Obcas se ufoukli pri nastupu ... mno bylo to velkolepe a vesele!!!
    Malem bych zapomnela na moji oblibenou cinnost pri brouzdani Oaxacou. Ochutnavani Mezcalu. Oaxaca je totiz mesto Mezcalu a musim rict, ze v jinych mestech se Mezcal spatne hleda. Je to taktez palenka z Agave, jako Tequilla, ale dela se kapanek jinak. A taky chutna kapanek jinak, tedy jsem si spis oblibila mezcalovou variantu se smetanou ci mlekem: Crema di Mezcal. Kdo chce ochutnat, opravdu nema problem, protoze mistni Ti po vstupu do mezcaloveho obchudku naliji, i kdyz jen okounis a opravdu je na Tobe poznat, ze nic nechces.:-))
    A jeste cokolada - konecne jsme ochutnali vybornou cokoladku (na me trochu sladkou), se skorici a koukli se, jak melou kakaove boby s korenim, michaji s cukrem az daji zakaznikovi pytlik plny neceho jako kakaa.

    21.3. prejezd Oaxaca - Puebla Pri kupovani listku me prodejce ve stanku, ktery se tvaril jako desna mastnarna, upozornil, ze autobus nezajizdi na autobusove nadrazi. Rekla sem si, neva, asi nas vylozi nekde pobliz na ulici. A opravdu autobus nemel problem zastavit dedovi na dalnici, odbocit z planovane trasy, vysadit dedu ve pidivesnici a vratit se na dalnici.
    Ridic byl sikula, pouzival pouze dve rychlosti - jednu porad a druhou kdyz bylo nejhur. Trosku mi to vadilo, protoze z kopce se v dost starem autobusu ritil nesmirnou rychlosti a do kopce mu to na tu samou rychlost kupodivu nejelo, ze.
    Jake vsak bylo nase nemile prekvapeni, kdyz nam chlapec nesdelil, ze ta chvilka u krajnice na dalnici, kde si nechaly zastavit nejake babky, byla zastavka Puebla. Zjistila jsem to nastesti vcas o neco dal, ridic byl naprosto rezistentni, na dotaz - Jak se ted dostaneme do Puebly? - ukazal rukou nekam neurcite. Ze nam ma dat batohy jsem mu musela rict trikrat, takze nakonec padly vsechny italske nadavky co znam. Sem si rikala, ze aspon jedna se musi musi byt podobna i ve spanelstine.
    Do centra Puebly jsme se nakonec stastne dostali, protoze jsme potkali babi, ktera nam stopla vhodne colectivo a jeste za nas zaplatila.:-))

    Puebla - supermasnacke mesto s vysokymi stropy. Jeste spanelstejsi nez Comitan a to nejen krasnymi kolonialnimi domy, ale i lidmi co jsme potkali. A je tu i min tlustitu nez jinde.
    Sama Puebla je plna rucne malovanych kachliku, ktere jsou na hodne budovach v centru i na kupoli kostelu a vsude se prodava keramika Talavera. (Kdyz zustanou u jedne barvy, tak pripomina hodne pomalovany cibulak). A jeste tu poprve sestre Andrea z klastera Santa Rosa uvarila mistokrali pri navsteve Mole Poblano. Je to cokoladova omacka, obsahujici (dle toho, co jsem precetla) napr: palivou papriku, pepr, arasidy, mandle, skorici, rajcata, cesnek a tu cokoladu. Nu a tim se poleje kure ci kruta a muzes bastit.
    Krom pekneho zokala, obklopeneho podloubimi tu maji i obrovskou katedralu, a to nejen co do plochy, ale i do vysky - veze jsou nejvyssi v celem Mexicu. Koukli jsme dovnitr zrovna pri msi, mistni "farar" sedel za stoleckem na vyvysenem miste a mluvil k vericim. Bylo to zajimave. Sama katedrala zvenci i zevnitr se Pueblanum moc povedla.
    I pres navstevu katedraly a mistniho muzea jsme stejne zustali barbary. Na nevhodnost ci zakaz piti piva na verejnem prostranstvi nas taktne upozornila mlada policistka primo na lavicce na Zocalu.
    Pivko jsme si ale dat museli, protoze jsme pri vyberu jidla kapanek slapli vedle. Tacos, naplnene necim, co nejvic pripominalo varenou kravskou nohu s klizkama, neni opravdu to prave orechove.
    Dobre nam tak, meli jsme si radeji dat 2x cemitas - mistni obdoba tortas - velka dobrutka.
    Vecer jsme shledli cast vystoupeni zjevne zname kapely, nejvice pripominajici stary Elan strejchly do latinou. Fanynky jecely pri kazdem slove frontmana i po kazde pisnicce a lide se mackali i v mistech, kde nebylo na kapelu vubec videt.:-)

    23.3. vylet se nam krati, uz jsme se doplacali do MEXICO CITY Opet rrrrrrrrrruins - Teotihuacan - kdo rad chodi do kina, zna ho taky, Frida stala s Trockym na pyramide slunce ci mesice (ted presne nevim:-).
    Koukli jsme do Antropologickeho muzea, opet se dostali do krizku se zakonem - popijela jsem pivo na ulici po ceste na zokalo. Policajt byl nekompromistni, i po mych prosbach, ze je to pro me stomaco, vylil zbytek pivka do kanalu, cimz me fakt nastval a lahev jsem mu musela vytrhnout, bo jsem chtela zalohu.:-))
    Pokrytci - v kazde male dedine maji domy anonymnich alkoholiku a se mnou delaji takovy tyatr. No nic, priste si to preleju do PET flasky.
    Kdo tam budete, nenechte si ujit stahovani mexicke vlajky na zocalu. Zde Lonely kapanek lze, neni to v 18,00 ale v 17,45 a je to velike legrando. Spousta vojaku, vojenska kapela, kde opet hraje jeden pres druheho apod.
    Nu a vic jsme toho nestihli - krom brouzdani po ulickach Mexica a v patek v poledne supky hupky do letadla, deset hodin letu do Madridu, kde nas privitalo snezeni a zostrene prohlidky vseho, co mame a pak tri hodinky do Vidne, kde bylo v sobotu v poledne taky hnusne a zima, ale dest skoncil chvili pred nasim priletem.
    A ted by to chtelo nejakou tecku.
    Tak jo, bude to jeste jedno intermezzo, ktere jsem stacila napsat.

    Kde jsme spali.
    Vetsinou v nejlevnejsich hotylcich, ktere jsme nasli v Lonely nebo po ceste. Na kempy se v Mexicu moc nehraje a tak dobrodruznou povahu, abychom spali nekde za mestem v prirode jsme nemeli. Ale pri studiu jinych cestopisu jsem zjistila, ze i to se da. Navic, kdyz uz jedu takovou dalku, tak 100 pesos v prumeru (250,- Kc v dobe, kdy jsme tam byli) neni za ubytovani pro dva moc. Nekdy to byly pokojiky s koupelnou, nekdy ne, nekdy spinave, nekdy ne. Nekdy jsme spali sami, nekdy se zviratkama. Ad zviratka - dokud jsme jezdili s deckama, tak se nam vyhybala. Ale pak uz nikdo lepsi zrejme nebyl, toz doslo i na nas. Prvni, co nas navstivil byl krasny mysak, ktery si v noci posusnaval na mych susenkach. Posvitili jsme si baterkou na ony susenky a koukali si z oka do oka s mysakem, 15 cm, hnedy s bilou naprsenkou, krasne velkyma ocima ... no peknejsi mys jsem nevidela ... on asi taky peknejsi lidi jeste nevidel, protoze zareagoval az na Martinovo Hus!
    V Oaxace uz jsem tak nejasala, protoze pri odjezdu mi Martin ukazal 5cm svaba, ktereho zabil uz prvni den pobytu, no jeste ze tak, protoze kdyby po me neco takoveho lezlo, vedel by o tom cely hotel!

    A jaci byli Mexicani?
    Byli jsme tam opravdu chvilinku, takze moje poznatky jsou opravdu jen povrchni. Ale vetsinou moc mili lide. I nahaneci ci nabizeci vseho mozneho se cloveka optaji jen jednou a pak ho nechaji v klidu.
    Jsou to vsak i filutove. Turistovi se opravdu vyplati zvladat kupecke pocty. Obcas tu nemaji problem secist sumu za vic polozek (i na kalkulacce) tak, ze se zahadne spletou v tvuj neprospech. Clovek by rekl - nahoda - ale kdyz se to stane osmkrat a vzdy v tvuj neprospech ... zvlast komicke je to, kdyz se podobnych kousku dopousti "kostymkova" dama prodavajici opravdu drahe listky na autobus I. tridy. A ne jedna. To pak clovek vezme tu jeji kalkulacku z ruky, spocita to pred ni spravne a ona beze slova (ani omluvy ci vzteku) cloveku vrati spravnou sumu.
    Trhovci se zeleninkou ci ovocem jsou dalsi specialita. Ne vsichni se chovaji stejne - dokonce jsme dostali dve limetky zadarmo, kdyz bylo kilo za 3 pesos, ale hodne z nich zvlada povedenou fintu. Optas se, co stoji kilo pomerancu. Odpoved 5 pesos. Das na vahu DVA pomerance a baba rekne: 5 pesos. V tu chvili jsem se zmenila v trhovkyni a hadam se, protoze tak primitivne ze me nikdo penizky tahat nebude!
    A vsici jsou tu roztomile mali a kulati. Bala jsem se, ze nas narod speje k velke obezite, ale dokud budou Mexicani, jsme za vodou.:-)

    Jeste dopravni znaceni a dam pokoj.
    Mistni dopravni znaceni me nadchlo. Jednak maji takove jako my, ale maji taktez hodne "psanych znacek". Napr na ceduli vedle silnice najdete napisy:
    - nenicte dopravni znaceni
    - neodhazujte odpadky (tato znacka se zatim dost miji ucinkem)
    - uposlechnete dopravni znaceni
    - zpomal
    A co mi v Brne opravdu chybi je znacka, kterou jsme nasli pri vyjezdu z nekterych mest.
    Bylo by fakt pekne, vyjet na Svitavy a u Globusu si precist znaceni pres celou silnici tohoto zneni: Rid opatrne a vrat se brzy!
    Bohuzel na letisti jsem Vrat se brzy marne hledala. Ale az budu mit moznost urcite se tam jeste podivam a vsem Mexico doporucuji, je tam pekne!
    Howgh
  • vloženo: 24.3.
    9.3-18.3. 2004 Zprava od K.S.
    San Cristobal de Las Casas. Nase dalsi zastavka po tropickem Palengue. Opet jsme vytahli hluboko ulozene mikyny a rifle a bytna narikala, ze je misto pekneho jara zima jak v prosinci. No, nastesti jak v prosinci v Mexicu a ne u nas.
    Mestecko malebne, uzke ulicky plne indianu, radoby umelcu i umelcu z rad gringos i mistnich, plne zajezdovych cestovatelu i batuzkaru. Pekny indiansky trh i prvni trh se susenymi rybami - fuj.
    Za indiany jsme se vydali i do dvou vesnicek, z nichz me nejvic zaujala San Juan Chamula, konkretne mistni kostel. Prvni, co clovek uvidi pote, co se v priseri trosku rozkouka jsou "oblecene" (do latkovych satu) sochy svatych podel chramovych zdi a pred kazdou sochou spousty ci stovky zapalenych svicek jak na zemi, tak na podstavci. Pak kouknes pod nohy a vsimnes si hromady borovickoveho jehlici, po kterym slapes. obejdes indianskou rodinku, ktera zapaluje asi 30tou tenkou svicku, prilepi ji na zem a prostor mezi svickami poleva coca-colou. (samotnou colu piji pro lepsi rihani, protoze tak se nejlepe vyhani dabel z tela - rodinka distributoru coly ve vesnici si za to poridila pekny baracek). Pak uslysis otce jine rodiny, kterak monotone odrikava neco, cemu nerozumi ani spanel a pri tom drzi kohouta za krk a paraty a kyva s nim tak, ze kohout uz ma urcite prupravu pro let do vesmiru. Vsechno krasne voni. Nu a nakonec se uz jen stydis za nemecke gringos z autobusu, kteri si bez jakekoli bazne stounou tesne za zada cele rodiny, ktera ma svuj soukromy obrad a cuci na ne malem z 20 cm jak na rybicky v akvariu.
    Nasi sousede z hotelu meli o neco silnejsi zazitky - vegetarianka se nechtic koukla zrovna na moment, kdy pan utrh kohoutovi hlavu a nasi novou kamaradku Natasu jsme mohli zvolit hrdinkou dne, protoze se rozhodla vyfotit opile Mexicany dlici na hrbitove po probehlem pohrbu. Devce bylo varovano, ze opily mexican = vetsinou zly mexican, ale uz si zapomnela precist, ze v dane vesnici neradno fotit kohokoli a cokoli. Prezila - jinak bychom si tu povedenou historku nevyslechli - ale na psani je dlouha.
    Dalsi den jsme se vydali pozorovat ptacky do mistniho duboveho pralesa. Nu, videli jsme duby ... duby ... duby ... jednoho ptacka ... duby ... jeden nam ufrnk ... duby. Pouceni - nechod kolem poledne pozorovat ptaky, nejsou blbi, maji siestu. (me se to libilo, ale jirik to na dotaz natasin suse charakterizoval: just a forrest...M.V.)
    V San cristobalu jsme se se slzou v oku rozloucili s deckama, kteri odjizdeji o tyden driv a tedy pokracuji ve zkracene verzi naseho planovaneho putovani.
    Druhy den po odjezdu decek na plaz do Mazunte jsme se my vydali smerem ke Guatemale ... tedy spis do posledniho vetsiho mesta pred hranicemi - Comitanu. Prekvapko velike - mestecko, ve kterem jako by zapomneli, ze uz nejsou pod nadvladou spanelu. Cistounke, upravene, skoro s evropskymi kostely, vybornou kavou, konecne trochou slunika.
    Comitan jsme zvolili jako zakladnu pro vylet k Lagos di Montebello. Moc pekna jezirka uprostred "mirneho pralesa na hranicich s Guatemalou" citace Lonely (nepochopil jsem, co je to mirny prales. asi ze nas neprepadli banditi a nezakousl tygr M.V.). Krasna pruzracna voda, supr krajinka, ale i Machovo jezero s piknikujicimi Mexicany. Zalezelo na tom, u ktereho jezera jsme byli. Martin vyplacal skoro cely film (no asi 8 fotek.. M.V.) a ja si vyfotila prvni poradne macro. Male orchidejky tu totiz rostly jako lucni kviti.
    Druhy den - rruins - Tenam Puente. 7 km od Comitanu, mezi dvema vesnickami jsme nasli mensi mayske naleziste. Umistene castecne v borovicovem lesiku a hlavne na brdku, ze ktereho byl krasny vyhled na Comitan a celou planinu obklopenou kopci. Byli jsme tam skoro sami, skoro bych rekla ze se mi tam libilo vic nez v Palenque.
    Vecer jsme se vydali zpet do San Cristobalu, odkud jsme jeli nocnim autobusem smer pacificke plaze, konkretne Pochutla a posleze plazova osada Mazunte.
    Autobus mel sice klimatizaci, ktera ovsem mela nejak divny hlucny motorek ci co, zrovna nad mym sedadlem. Nejak omylem se mi ve tri v noci podarilo usnout, ale hned po probuzeni - asi v 7.00 nastala cesta, ktera rozhodne nebyla rovne, tedy jsem v Pochutle vystupovala s zaludkem na vode a do neuveritelneho vedra. Navic jsme cestovali opravdu se snuskou podivnych lidicek, kteri si napr. nepoznali svuj batoh, slecna, majitelka objemne zavazici kabely,kterou autobusak bohuzel vyndal jako prvni, si pro ni prisla jako posledni, protoze si vedle me vesele vykladala s dalsimi gringos. Nase batohy samozrejme byly az ty posledni. Asi jsem vypadala dost hrozive, protoze i nahaneci taxi mi po mem prvnim pohledu na ne dali pokoj.
    Pak nasledovalo hledani autobusoveho nadr. II.tridy. (autobusova nadrazi II.tridy se vyznacuji tim, ze je opravdu nutne je hledat. Napr v Oaxace jsme se casem stali takovymi mazaky, ze jsme vedeli, ze vstup je mezi stankem kurat a tacos). V Pochutle jsme si prosli celou mistni hlavni tridu, nez jsme se vratili na misto asi 50 m vzdalene od naseho puvodniho vystupu.
    V Mazunte jsme neomylne vystoupili jinde nez decka pred nami, tedy avizovany hotel Mazunte "ktery hned urcite najdete"(citace decek) jsme opravdu hledali. Po dvaceti minutach hledani jsem zacinala mit vseho dost. Martin byl nastesti v pohode, nasel hotylek s nejlepsi restauraci v miste a vydali jsme se schladit do vody.
    Tichy ocean me privital po svem. Vzhledem k me pomalosti pri lezeni do jakekoli vody jsem tam tak stala jako trubka az do chvile, nez prisla velika vlna a smykla se mnou do pisku. Nez jsem se vzpamatovala a vyplivala vsechnu vodu, dalsi vlna me opet uzemnila a proplachla i nos. To uz tedy bylo opravdu dost a na dalsi seznameni s oceanem jsem se sla vyspat.
    Po 16.00 uz byly vlny prijatelne - jen kousek nad hlavu - (na seznameni jsme si totiz vybrali dobu s nejvetsimi vlnami) a tak jsme se cachtali, vozili po vrsku vlny asi pul hodinky ... az jsme se kompletne spalili. Pri dalsim pobytu jsme zjistili, ze nejsme stvoreni pro plaz - cist pod plnym slunikem se neda, lezet jen tak bez toho, ze bych usla me nebavka, na plaz. volejbal bylo vedro a ve dvou to neni ono, prochazky jsou v tom vedru bez jakehokoli stinu mozne jen po 16te hodine ... no utekli jsme po dvou dnech.:-))Jesteze kuchyne byla prvotridni a nacpali jsme se rybickama a ja cerstvyma krevetkama.
    Tesne pred odjezdem jsme dali mistni atrakci - zelvi akvarium s zelvickama od 10 cm do 1 m velkyma. Plaz Mazunte a prilehle plaze jsou totiz mistem, kam morske zelvy chodi klast vejce. O to smutnejsi je fakt, ze na plazi hned vedle Mazunte nas dobrodruzny spolubydlici z dalsiho hotelu - jeste se o nem zminim - videl mistnaky s baterkama, jak sbiraji vejce ci basti zelvy. Bud ji primo odtrhli krunyr, nebo ji hodili do ohne tak jak je, bez toho, aby ji pred tim nejak zkusili zabit ci omracit. Nu, nelze se tomu divit, kdyz donedavna byly vedle Mazunte ohromna zelvi jatka a mistni veri, ze neco z zelvy je dobre afrodiziakum.
    Opet pres Pochutlu jsme zamirili do Oaxacy. 250 km - 6 hodin jizdy - prvnich 150 porad do zatacky a z kopce do kopce. Zvolili jsme kvuli me trochu drazsi presun - osmimistnakem, ktery tolik nehoupa jako autobus. V Oaxace jsme poprve behem sveho pobytu zamirili do hostelu, protoze levne hotylky zde nevedou. Zavedl nas tam sympaticky frantik a narazili jsme tam na vyse zmineho super pohodoveho cecha, ktery nam behem vecere, kterou jsme mu sezrali, popovidal o potapeni v Hondurasu, historkach v honduraske dzungli, pobytu v Guatemale apod. Jo a o tu veceri se s nami rozdelil. (historky fakt husty, s chuti prevypravime M.V.)
    Bydleni v hostelu nas inspirovalo, ze si po mesici uvarime. V obchode jsme druhy den zakoupili testoviny, ja zvolila konzervicku chille rellenos (vyzkousene jidlo - plnene chilli papricky masem), no tesili jsme se velice. Musim priznat, ze prvni a posledni super palive mexicke jidlo jsme si pripravili opravdu vlastnorucne.:-) (mistnacka v suprosu rikala, ze to skoro nepali, my jsme se z toho vzpamatovavali asi`pul hodiny M.V.)
  • vloženo: 24.3.
    Male intermezzo o jidle od K.S.
    copak tu bastime?
    Tezko pro mlsouna psati strucne o baste.
    Bastime jak kdo jak co. Hani se cpe susenkama a marmeladkou, Jirik, jako jedinny z nas, zvlada salsu verde (zelena palivka) a obcas i cervenou (salsa roje), ale odmita vsechny polevky. Bubu nema rad mistni jemne syry, cimz se ochuzuje o jeden druh ze tri. My zbyli tri zblajznem vsecko.
    Martin je zachranen, nasli jsme tu bulky, chuti castecne podobne nasim rohlickum a moc si chvali mexikany, ze pokrmy vari dobre a veskerou palivost si dodavaji do jidel az sami stravnici (je to proste bozi, vozil bych sem indose na kurzy!! M.V.). Na kazdem stolecku najdete tri druhy palivych omacek + limetky + obcas chili papricky v nejake majde ci chili papricky nalozene s cibulkou.
    Krom ovoce tvori zaklad nasich snidani, lehkych obedu ci pozdnich veceri jiz zminene bulky. K nim se cpeme marmeladou (maji je tu dobre,asi 4-6 druhu), tunakem z konzervy ci syrem.
    ad syry - nejrozsirenejsi je jemny syr - neco mezi mozzarelou a neudenou parenickou. Pak tu maji cerstvy syr - takovy tvarohovy (slany, neslany - neslany ochuceny treba chili - mnam) a siri sortimentu doplnuje platkovy toustovy.
    Ted posledni tyden jsme nasli neco jako Goudu (pravda, dovoz z noveho zelandu :-)) M.V.).
    Teple jidlo bud chodime na "rychle obcerstveni":tacos (kukuricne placky tortily, nikdo z nas si je samotne neoblibil) s jakoukoli naplni, tortas - Hancino moc oblibene, toz presne reknu co tam davaji:opecena bulka potrena fazolovou pastou, naplnena ruznym masikem, obcas zeleninkou ci syrem a doplnena kousky avokada -, dale bastime burritos (psenicna placka naplnena masem a zeleninkou), burritas (mensi psen.placky naplnene sunkou a syrem a zapecene, az se syr rozteka) a jeste dalsi dobroty, ale chtela jsem byt strucna.
    Na vetsi jidlo zvolime menu - comida corrida.
    V lepsich bastarnach obsahuje polevku, hlavni jidlo s ryzi nebo testovinami (ryze i testoviny jsou jen jako doplnek - je toho tak pro male dite) a hlavni dokusovadlo ke vsemu jsou tortily. Na talirku jeste byvaji fricholes - majda z fazoli. Hlavni jidla jsou ruznoroda, bylo by to na dalsi hodinku psani, tedy jen namatkove - kure prelite cokoladovou omackou (nesetkala se s prilisnym nadsenim, i kdyz jirik zpocatku prohlasil, ze je to skoro tak dobry jako kolinka s kecupem M.V.), ryzovomasove koule v palive omacce, brambory na stouchacku smichane se syrem a osmazene v testicku, kvetak namoceny v syrovem testicku a osmazeny, neco jako rizek (alla milanesa), plnene chili papricky - syrem ci masem - s pikantni omajdou (kupodivu samotne papricky nejsou palive) a jeste spousta zajimavych ruznych veci
    Nebo tu bastime grilovana kurata, ta jsou za pusu a vetsinou moc dobra.
    Zapomnela jsem kukurici. Maji tu varenou stejne jak u nas, akorat ze z hrnce ti ji vetsinou napichnou na klacik, aby sis nezapaplal ruce. lehci verze - potrou ji limetkou, posypou soli, chili (pro nas gringos trosicku). Drsnejsi verze, ktera je taky dobra, kdyz hlidate kuchare a omezujete ho v mnozstvi ingredienci - kukurici potrou majonezou, posypou chili, syrem a necim jako ostrym kecupem. Nejdrsneji verze je "kyblikova" - do polystyrenoveho salku dostanete jen kukuricna zrna, v podstate je to majonezova verze, kde se vsak nesetri majonezou a jeste se tam pridava neco jako maslo. Na to jsem nemela odvahu. (davaji tam tak 1:1 majonezu a kukurici, fakt narez M.V.)
    Jeste piti. Maji tu nastesti dobra piva (nesouhlasim, maji tu proste piva. milos zeman by si v nich nevycistil ani zubni protezu M.V.), takze jakekoli naznaky zaludecnich problemu resime pres pivo. Jelikoz si ho davame skoro kazdy den, mohu zodpovedne prohlasit, ze ani mexicke pivo nema vliv na velikost poprsi. a ani na chlapske!:-))
    Mexicani nejsou narod kafe ani caje.
    Jeden priklad za vsechny - na nadrazi jsem potrebovala teple piti. Objednala jsem si kafe. Pani mi dala salek teple vody a sacek nescafe.(ojojoj, globalizace me dostihla, ani nescafe gold nepiju, to mi nechutna)Na posledni chvili jsem ze sebe udelala hlupaka a rekla, ze jsem se spletla, ze chci radeji caj. Pani mi dala sacek a ja poprve od detstvi a naposledy (doufam) musela pit hermankovy caj! Jiny totiz nemeli.:-))
    Pro Frybu ci jine budouci mexicke cestovatele - jako velky mlsoun jsem si udelala maly seznamek toho, co jsme ochutnali i s mexickymi nazvy, takze neni problem napsat po dojezdu minislovnicek mexicke basty.
    Tak a jdu si dat zmrzlinku. Tady jsem s globalizaci spokojena. Jako u nas mame Algidu a Schollera, tady maji Holandu (jinak nazvana Algida) a levnejsi Nestle. Do nestle chodime na Nesquika, protoze tu mivam abstak po mlecne cokolade. Mistni zmrzliny vypadaji kapanek podezdrele a clovek je musi hledat. Nemaji tu takovy vyber jak u nas nasich puvodnich. Tocenou zmrzku maji celkom casto ... martin zkusil a mame podezdreni ze jako zahustovadlo funguje neco z kukuricna mouka (cimz zmrzlina chutna trochu jako tortily, fakt nebrat M.V.). :-)
    Howgh
  • vloženo: 12.3.
    3.3.-8.3. 2004 Zprava od K.S.
    Aby nebylo stribra malo, ze Zacatecas jsme zamirili do Real de Catorce.”Znovuzrozene mesto duchu”- jeste na pocatku stoleti vyznamne doly, pak padesat let opustene jen s hrstkou nejotrlejsich obyvatel a ted ho objevili dobrodruzi, kteri zde spravuji domy, umelci prodavaji sva dila, nekdo sem jezdi bastit halucinogenni kaktusy ... no ani se “objevitelum” nedivim, cele mestecko je krasne male, na nahorni plosine uprostred Sierra Madre Oriental, ve vysce 2756, dostupne jen dvema cestami – tunelem a jednou kamenitou, o ktere se pozdeji rozepisu vice. Samy kopce jsou neco jako polopoust ...kaktusy, agave, keriky ... moc pekne a idealni ku kochani .
    Jiz cesta Zacatecas – Real de Catorce byla ponekud podivna.
    Hodinove zpozdeni autobusu a fakt, ze jsme malem prejeli (nikdo neveril, ze ten divny barak-zastavka-bar uprostred prasneho niceho byla nase vyznamna prestupni stanice ...) mi nebylo tak divne, jako to, ze ridic druheho autobusu – opet o hodku zpozdeneho - se radil s kucharem onoho baraku, za kolik ze pojedeme dal. A taktez mi bylo kapanek podezdrele, ze misto Real de Catorce porad opakuje Estacione de Catorce. Sme si rekli - nejaka zastavka u Real de Catorce ... Estacione byla nakonec hnusna vesnicka a dalsi prestupni stanice do 14km vzdaleneho Realu d.C, ktere bylo nekde ve vysokych kopcich na dohled. Tuto inf. nam dali mistnaci, kteri nabizeli drahy odvoz do mista urceni. Kluci se jali vyjednavat, ja sla radeji dal, neb na to nemam (puvodne jsme slyseli 40 km a byla jen hodinka do soumraku...)... nakonec vyhral starik s jeste starsi dodaveckou typu “byt vybydleny”. Malebne drevene lavky v nakl. prostoru doplnoval rozbity tachometr a jine budiky, zdanlive funkcni. Autiko vsak bylo moc moc pekne, toz jsem se zajimala o znacku.
    “To je Willy,” odtusil pan hrde a jelo se.(Willy mel rok vyroby 1954, takze prove slavil jubileum M.V.)
    Cesta se brzy z prasne zmenila na vyschle koryto drave reky s balvany. Willy se cinil a decka me ubezpecovali, ze opravdu jedeme po ceste, neb drava reka nebyva zarizla do strme skaly. Ve chvili, kdy pan prepl na 4 x 4 a zaradil neco, co mi prislo jako ctvrty stupen jednicky jsem se radeji prestala divat ze srazu dolu na rozborene fabricky a uklidnovala se tim, ze Hanca vedle ridice se boji nejmene tak stejne jako ja.
    Po hodince jizdy Willy zachrchlal a vsichni jsme si dali prestavku .... na narazniku jsme s Petrou nasli napis Willys a pan po mem dotazu odtusil, ze Willy slavi padesatku. To mi nemel rikat, protoze ja jsem dal videla jen dost strme stoupani a neco jako tatranskou magistralu (fakt se to tomu podobalo, akorat byla uzsi, vic hrbolata a vic do kopce M.V.) na ktere byl i oslik s domorodcem rychlejsi. Nic jineho aspon vzdalene pripominajici silnici nebylo na dohled.
    Bubu zapredl dalsi konverzaci:
    “Jak je to daleko do Real d.C.? Hodinu?”
    “Min,”odusil zjevne upovidany pan a zacal vyndavat ruzne klice a naradi (zvlastni je, ze francouzaku tady rikaji "anglicky klic" M.V.), cistil svicky benzinem ci co, pak zacal opravovat i prichozi kamarad ... .
    Po patnacti minutach mi Willy dokazal, ze i tesne po valce zrejme staveli odolne stroje a dovezl nas do pekneho a levneho hotelu. Deda me v cili cesty opet prekvapil. Se slovy:”Dolu po tme nejedu, je to nebezpecne.”se odebral do pokoje hned vedle naseho.
    V Real de Catorce jsme poprve od zacatku vyletu zazili maly dest a opet jsme museli vyndat mikiny a to nejen kvuli chladu, ale hlavne kvuli vetru. Jak jsme se pozdeji od jineho mistniho klasika dozvedeli “nekdy fouka vic, nekdy min”. Bezvetri jsme nezazili. Do dolu jsme se nehrnuli, spis “behali” po kopcich, nasli Mesto duchu – opustene doly se zazemim i kostelem, rozborene pevnosti ... kaktusy ... mistni halucinogen Peyotl jsme ani nespatrili, natoz okusili ... ale ono by se to indianum stejne nelibilo ... zkoukli jsme i treti atrakci, za kterou sem jezdi tisice poutniku – zazracny obraz Sv. Frantiska z Assisi, ktery mnoha potrebnym pomohl a Ti posleze do mistnosti vedle oltare umisti desticku s popisem udalosti a podekovanim. Obcas clovek najde i fotku vymodleneho ditete, oblecek. I pro zatateho ateistu musi byt tato mistnustka s tisicem dekovnych desticek (pribehu) opravdu pusobiva. (jko nejlepsi jsme vyhodnotili podekovani sv. frantovi, ze dotycnemu pomohl vyridit pas :-)) M.V.)
    Willyho jsme behem pobytu potkavali a zpet jsme jeli jako burti a vsichni normalni lidi – tunelem pro jeden maly autobusek a pak nekolik km po kocicich hlavach v busu I. tridy.
    Cesta kratsi a lepsi, ale Willy to nebyl.

    S mezipristanim v Mexico city (decka Theotihuacan, my s Martasem ZOO a park) jsme se po dvou nocnich presunech docela vycerpani doplacali do ranniho Palenque.
    Kosile, ponozky, dlouhe kalhoty jsme hned schovali do batohu a snazili se privyknout na teplotu 35 stupnu celsia. Do Guatemaly uz je to kousek, do dzungle jeste bliz a mayske mesto bylo za bukem.
    Zjistila jsem, k cemu je dobry vetrak na pokoji, Jirik zjistil, co je to upal ci uzeh ve spojeni s unavou z nocnich busu ... tedy jsme si vsichni dali masnacky vylet prachevroletem ku krasnemu vodopadu a hlave ku koupani v ricnich kaskadach, valeni a pospavani v plavkach na travicce, vyhrivani na kameni uprostred reky a ku kaficku v mistnich obcerstvovnach.
    Lonely pise – “Palenque – davne mayske mesto, nadherne rozlozene v dzungli s dokonalou architekturou a vyzdobou je jednim z Mexickych divu. Naproti tomu Palenque o nekolik km vychodne je upocene fadni misto, jehoz jedinny puvab spociva v tom, ze slouzi jako zakladna pro navstevu pyramid.” Nelzou, akorat ze jsme v tom fadnim miste objevili nejbajecnejsi grilovane kure co jsme doposud v Mexiku jedli.
    O ruinach neprehaneji, ovsem ja zjistila, ze po dvou hodinach zdolavani ruzne sirokych schodu nahoru a dolu je nejlepsi zpusob obdivovani ruin v poloze leziciho strelce (a valejiciho se strelce ... i pochrupujiciho strelce). Lide milujici dejiny, muzea, mystiku mi snad prominou. Ale obesla jsem vsechny stavby, to zas jo. Akorat jsem nevylezla na tolik, co Petra, to priznam, oni maji ty vchody tak blbe vysoko .... a vsici se stejne nakonec valeli se mnou – tedy fsici nasi a pritomni taliani.
  • vloženo: 10.3.
    30.2.-2.3. 2004 Zprava od K.S.
    Jelikoz nas stribro chytlo, presunuli jsme se do dalsiho mestecka, tentokrat s funkcnim stribrym dolem - Zacatecas.
    Katedrala, kolonialni domy, fontany, trh ... to vse mezi dvema kopecky, spojenymi lanovkou. Sama lanovka je celkom na nic, neb oba kopce lze snadno dosahnout pesky, ale kdyz uz tak nad mestem visi, toz jsme do ni vlezli a nelitovali jsme.
    Atrakce - navsteva stribrneho dolu. Dulni vlacek nas vzal vykutanou dirou do 4.patra mistniho dolu, kde jsme se pak diky supr mistnimu pruvodci a prekladateli Bubuovi dozvedeli, ze mistni hornici byli borci silnych svalu a vule. Nejenze vse vykutali rucne, ale do dolu slezali po tme po lane a na konci sichty se 70ti kily na zadech opet vylezali vsechny patra nahoru. To by se uz zapotil i vlk z Jen pockej.
    Nu a to vse za hrst ryze, ale ono jim nic nezbyvalo, bo to byli porobeni indiani.
    Pruvodci jsme pilne kladli dotazy a ruzne ho otravovali lamanou spanelstinou (kdyz zrovna nemluvil Bubu), tedy se hoch osmelil, pujcil si na konci prohlidky slovnik a pochvalil nas: "ustedes prichemni" (cti presne jak je napsano bez hacku a carek).
    Jinak si samotny Zacatecas docela dobre podkopavaji, protoze stare, ale i ty jeste funkcni doly jsou primo pod mestem v nekolika patrech.
    Dale muzeum masek - v ruinach nadherneho klastera s peknou zahradou jsme nasli pres 200 masek, pouzivanych indiany i mexikany pri ritualnich i jinych tancich a taky loutky apod.
    Kupodivu me nenadchla katedrala (dle pruvodce hodne povedena), ale predni portal kostela nedaleko, ktery mel kdysi krasnou reliefni vyzdobu. Americkym presbiterianum se zdala prilis katolicky vyumelkovana a nahradili ji hladkou bilou zdi. Opravdu citlivy zasah do architektury.:-)
    Jo a oba vecery v Zacatecas jsme se promenovali v duchodce. Chodili jsme pozorovat ptacky do parku. Ovsem misto s houskou jsme se vydavali do parku pred hotelem s pivem v ruce. Kolem 19.30 se na stromy sleteli uplne vsichni prtavi ptacousi z okoli, ukecanejsi nez ja, aby se postupne seskupili v poctu nejmene 300 na dva nejoblibenejsi stromy, ktere timto uplne zcernaly a byly neuveritelne ustebetane. Hromadny odlet jsme bohuzel nevideli ani jednou, protoze nas vzdy driv vyhnala zima. Dyk jsem psala - ukecanejsi nez ja.
  • vloženo: 2.3.
    25.2-29.2. 2004 Zprava od K.S., poznamky od M.V.
    Mam chvili casu, toz dalsi dojmy:
    Kdo se nudi pri chuzi po rovine, hura do Taxca!
    Az se clovek divi, jak Mexicani duveruji betonovym sloupkum a stavi si na ne cela sva obydli na prikrych svazich.(Zaujalo me, ze do baraku se chodi pudou a kdyz nekomu upadne prizemi, tak to prilis nevadi M.V.) Taxco se rozklada na nekolika kopeckach a v prolaklinach, malebne domky sousedi s chatrcemi ... kde je trochu volne zelene a neni to upravovany park, tam je bordel.:-)
    V krivolakych uzkych ulickach kolem hlavniho namesti se da najit spousta stribrnictvi a prave pro stribro je Taxco vyhledavanym turistickym mistem. Kdysi se tu tezilo, ted se sem jezdi za nejlevnejsimi nakupy stribra v Mexiku. K videni je opravdu vse - velke stribrne vazy, obr zviratka ... me zaujaly desertni vidlicky a tak jsem si koupila nausnice.:-)
    Krome bloudeni po mestecku jsme se vydali i na vylet. Namirili jsme k sose Krista umistene v nejvyssim bode Taxca. Na mapky se tu nehraje, ani cedulky moc neprozivaji ... mno ... po pruchodu smetistem a posleze pri prelezani zidky u sochy jsme si mysleli, ze si z nas mistni fakt delaji srandu ... ale po te, co chvili po nas prelezali tutez zidku Taliani, bylo jasne, ze domaci ukazuji turistum opravdu nejkratsi cestu.
    Vyhled byl jedinecny - po hromade schodu a opravdu prikrych ulicek vypadalo vse jako placka.
    Ze stribrneho mestecka Taxco jsme se vzdeli do Uruapanu - na severovychod od Taxca ... porad se tak jako motame kolem Mexico city.
    Nasli jsme si levny pokoj, na ktery jsem si musela chvilku zvykat (decka nasli i svaba),ale co bychom chteli za 100 pesos pro dva.
    Vcera jsme navstivili mistni atrakci pobliz - sopku Paricutin.
    V roce 1943 jedno odpoledne sedlak Dionisio oral a ejhle, vzrostla mu na poli sopka. Zpocatku se ji snazil zasypat hlinou, ale vzdal to a vzdalil se. Sopka behem roku vyrostla o 400 m , posleze se radeji vzdalily dve nejblizsi vesnice, coz dobre udelaly. Lava zasypala vse, az na vrsek kostela.
    Toz tohle jsme si nemohli nechat ujit. V lonely radili - vyrazte brzy, chcete-li se kouknout do krateru a vcas se vratit. Brzy jsme celkom vyrazili, kolem poledne jsme se vychazkove doplacali k zasypanemu kostelu, tam si jeste pohoveli a posleze, diky spatne orientaci jsme museli nasadit co nejsviznejsi tempo smerem ku sopce, pokud se da po necem jako piscitych dunach chodit a lozit svizne. Samotny vystup ku krateru pripominal neco jako skrabani se na haldu na ostravsku - dva kroky nahoru a jeden nedobrovolne dolu. Nevim proc, ale poslednich 15 min vystupu me napadala jedinna veta: ..., ze ja ..., jsem se nechal ... do takove ... .Autor Paleckuv bracha.
    Ale stalo to za to. Krater byl obrovsky, trosicku se z jedne strany kourilo a vyhled byl super. Okolni krajina pripominala trochu Mordor z Pana Prstenu. Dolu uz to slo samo, docela prijemne to prokluzovalo. Akorat Martin v sandalkach porad kafral.:-)(no nebylo to best. sandalky se cestou dolu promenily na masazni stroj a tak jsem ze sopky sestoupil bosky :-))M.V.)
    Samotny navrat se nam zmenil trosku v dobrodruzo. Sestup jsme zacali v 16.30 a k silnici a autobusu to bylo jeste dobre 2-3 hodky. Bohuzel se tady se stmiva jak na povel - 19.00 a do deseti minut je tma. Nastesti jsme narazili na hodneho farmare, ktery nam nabidl, ze nas na korbe sveho Nissanu doveze do mestecka blizsiho Uruapanu. Experimentalne jsme zjistili, ze jizda na korbe pozde odpoledne a v noci je fajn, pokud je clovek dobre oblecen a ma dostatek mista. Obojiho jsme meli nedostatek. (jeli jsme rychlosti 30km/h asi hodinu a zahy pochopili, proc se motorkari i v lete tewple oblekaji M.V.)Prezili jsme, i kdyz Jirik se tak netvaril a ve 21.00 jsme se doplacali do hotelu.
    Na vylet hned tak nezapomeneme uz diky spaleninam, ktere mame vsichni. Az na dve vyjimky jsme si poprve v zivote spalili hrbet ruky, Martin vypada jako prislusnik nejakeho rudeho indianskeho kmene (konkretne kmen cervenych prasatek M.V.).
    Dnes jsme byli v mistnim pidinarodnim parku - k videni spousta tropickych rostlin a ruzna vodni dila (a hlavne spousta mistnaku, kteri tam maji vstup zdarma a v nedeli opruzuji tezce platici turisty jako jsme my svou pritomnosti M.V.). Prijemny odpocinkovy den.
    Pres noc planujeme presunout do Zacatecas.

    jeste postrehy: mesic tu necouva ani nedorusta, ale koupe se. Tedy vynoruje a zanoruje. Srpek je proste nalezato a je to docela srandovni. Pry za to muze rovnik - i za to rychle stmivani.
    Mejte se vsichni fajn, je tu teplounko a sluniko, tak vam vsem posilam plny mailik, protoze je ho tu dost.

    pa Kai
  • vloženo: 27.2.
    25.2. 2004 Zprava od K.S., poznamky od M.V.

    Ahojte vsici, mam spoustu zazitku a to jsem tu jen tri dny. Pokusim se o strucnost (to se prilis nepodarilo M.V.).
    Let - letela jsem v podstate poprve v zivote. Kapitan na lince Viden-Madrid se startem *moc nemazal* [zkuseni spoluvyletnici potvrdili] a ja zjistila, ze start nebude moje oblibena faze letu. Kapitan c.2 Madrid-Mexico city pro zmenu predvedl jak pristava stihacka, dle mych chabych zkusenosti.Petra nam zaridila mista u okenka,ale nevim jak to udelala - pokazde nad kridlem.Vyhled dobry - do ted jsem netusila, co se da z kridla vysunout,zasunout,sklopit...
    Akorat letusky trochu zklamaly (musim potvrdit, fakt nic moc M.V.) - musim mamince doporucit, ze by na duchod mohla jit delat letusku,ale musi radnacky pribrat,aby mezi *holky* z Iberie zapadla.
    Mexico city nas privitalo slunikem, a prijemnou teplotou na tricko. Vyrazili jsme hned do mestecka Amecameca 2480 mnm, kam jsme mistnim autobusem dorazili presne v dobe nedelniho obeda v dobe zacatku mistniho karnevalu. Bohuzel pravy karneval bude az pristi vikend,ale i tak jsem zasla, kolik kramku,poutovych atrakci,aut a potulnych psu se da vmestnat na mistni namesti a do prilehlych ulicek.
    Pri prozkoumavani mestecka jsme objevili asi ctyri skupiny tancujicich indianu - asi tak po dvaceti lidech, ruzne odenych.Nekteri vypadali jako indi,nekteri spis jako mistni hippie (vetsina z nich jako testoviti americane, co chteji splynout s prirodni kulturou M.V.). Tanecni variace dost primitivni, ale zato s bubinkem a necim jako kytarou ci mandolinou (pouzivane pouze jako rytmicka sekce, s ladenim se nikdo neparal M.V.),supr kostymy,tedy divacky vdacne. Nekteri i zpivali, pokud se tomu dalo rici zpev (nedalo M.V.). Vcera-v pondeli - jsme vyrazili na vylet k Popocatepetlu.
    Naproti POPO [jak mu tu mistni rikaji] lezi kopec Iztacciuatl - lezici zena - dle legendy valecnik Popo odjel do boje, Izta umrela zalem, Popo navrsil oba kopce vedle sebe, do jednoho polozil Iztu a na druhem se asi zapalil. Byl to kluk sikovna, protoze Popo kouri dodnes[proto se na nej ani kolem nej nesmi].Hlidaji ho vojaci s Hammerama [nevim jak se to vozitko pise]a supr vojenskyma Mercedesama, s bambitkama, ze by se Arnold nemusel stydet.
    Spratelili jsme se s mistnim Chorchem [pro zasvecene - mexicky dvojnik Waja - jak vzhledove,tak i tim,jak se nam furt chechtal a byl v pohode]ktery nam vysvetlil, ze hosi jsou po zuby ozbrojeni, protoze hlidaji kouriciho Popa - aby tam nikdo nelezl, domorodce, aby nevypalovali les za ucelem pastvin a drogove cesty:-}.[popuv kour skoro nebyl videt,les uz byl od jara trochu opalen a na dealera ne a ne natrefit]
    My se vydali na Iztu,kde jsme chteli spat na chate ve 4000 mnm.Od ni jsme meli dostat klice v passu mezi Popo a Istou. (Chlapci asi tri a pul hodiny pouzival frazi "el momento", pak zkusili *quaranta minutos*-40 min a za ctyri hodky jsme meli klice M.V.) Na chate jsme spali ze vcerejska na dnesek a rano mi prisla moje puvodni myslenka svezt se vecer v Amecamece na kolotoci jako dost zbytecna.:-}} Nastesti jsem nebyla sama, komu nebylo zrovna nejlepe, ale po hodince to preslo, udelali jsme si prijemnou prochazku [nechapu lidi, co nad 4000 mohou chodit na tury] po okoli Izty, zkoukli mistni armadu pri cviceni a odjeli zpet do vyzkouseneho hotylku v Amecamece.
    Malem bych zapomnela na mistni bastu.Prvni den jsme *na slepo* vyzkouseli mistni polivku.Pani mi ukazala velke kousky kurete ve vyvaru a zelenine a rikala, ze mi to da s ryzi a ze to neni polevka - po mem dotazu. Ocekavala jsem tedy varene kure s ryzi a zeleninou.Priznam se, trochu me prekvapilo, kdyz pani vzala hlubokou misku, dala do ni porci ryze, na to kuratko a vydatne mi to zalila vyvarem. K tomu jsme dostali limetku a cibulku cerstve nakrajenou. Nu, zjistila jsem,ze nezhubnu, byla to dobrota.Kupodivu lehce okyseleny chutny kureci vyvar s cibuli je mnamka. Decka ochutnali placky s naplni, ktere jsme dnes dovedli do dokonalosti,odvazali jsme se s naplnemi a nechali si je doplnit i syrem. Jinak ke vsemu tu zatim maji dve majdy - cervenou [chilipaprickovou] a zelenou [to je asi rozmajdany kaktus na pul se zelenym tabascem]
    jejda,to jsem se rozkecala,uz musim jit, vsici mi utekli vsechny pozdravujte,jak bude vic casu, ozvu se.
    zitra mirime do dalsiho mestecka - prosluleho stribrnymi doly (jedna se o mesto Taxco, ale udrzet jakykoli naznak zemepisneho nazvu je tady pro nektere trochu problem M.V. :-)).
    pa pa
    Kai
    koukam zrovna mate 3.57 ja tu mam20.58 a uz vedle me vypinaji pocitace :-}}}



    Vaše poznámky k článku:

    Anička anickavoj@centrum.cz
    Ahoj cestovatele, pravidelne procitam zpravy o vasem putovani. Neco vam zavidim, neco ne... :o) Taky jsem pro par obrazku pro zpestreni, abych mohla lip snit o tom, jake to je v Mexiku. Otazka pro Klarku: Klari, uz jste objevili nejake tanecniky pro Tvoji inspiraci??? :o) Tesim se na dalsi zpravicky, fotky a treba i ty tanecky. Paaa Anicka

    2004-03-15 18:22:16
    Steve ssv@post.cz
    Ahoj KAI a ostatní výletníci! Koukám, že své dojmy z cesty budeš moci vydat i knižně a pak se stany Tvým věrným čtenářem....akorát poprosím o hodně fotek :o)) Štefy
    2004-03-12 20:30:59
    Čáp petr.capek@atlas.cz
    To by mě fakt zajímalo, kdo je ten M.V. :-) No, někdo holt musí uvádět románové příběhy na pravou míru... :-)
    2004-03-03 10:04:40
    david david@madasport.com
    caute, a to budte radi ze s vama neleteli naci letusaci v duchodu jako s nama z Chile... ale dulezite je sedet hlavne blizko baru, pak to zas az tak neva :-) jinak koukam ze si tam pekne buzirujete, tak nezapomente taky chodit na vylety at nedopadnete jako ty letusky! majte sa a spisujte nam tu dal darebaci..
    2004-02-27 11:21:51