2003

Trať byla zkracena o 10 km, start byl z Pozza di Fassa



Po úspěšném zájezdu na Vasův běh, jsme se rozhodli že vyjedeme na další závod série Worldloppet. Vybrat jaký závod však nebylo vůbec těžké. Věděli jsme, že Marcialonga 2003 slaví 30. výročí založení. Marcialonga se jezdí volným stylem, ale na výročí se rozhodli Italové uspořádat závod klasicky. Takže bylo rozhodnuto. Jedeme do země pizzy a špaget.

Část 1. – Účastníci zájezdu

Obsazení závodníků z University Brno vykrystalizovalo během pár týdnů do tohoto složení:
Jan Došla – Nejlepší lyžař v oddíle, 78. místo na Vasáku, vítěz J50 1997,….
Cíl: Potrápit Řezáče a spol.
Martin Schwab – Již protřelý závodník s mezinárodními zkušenostmi.
Cíl: Porazit Pepu, oplatit mu 14 dní starou porážku z J50.
Vladimír Kalovský(Pepa) – Závodník se zkušenostmi matadora, na mezinárodní úrovni není tak dobrý, jako v domácím prostředí.
Cíl: Porazit Martina.
Václav Račanský – Dobrý lyžař, který v poslední době dává přednost zahraničnímu studiu, nyní studuje v Rakousku a celý podzim se pilně připravoval s Rakouským akademickým týmem na Dachsteinu. Chytal zde červené krvinky. :-)
Cíl: Dojet.
Jan Račanský – Po tří roční pause se opět dere na pozice, které opustil. Je stále lepší a lepší...ajet
Cíl: Zajet co nejlépe a porazit Vendu.
David Vedra – Výborný lyžař, který opět začíná jezdit dálkové závody.
Cíl: Prodrat se z poslední vlny co nejdál (neúčastnil se dálkových závodů, nemá proto vyjetou přední vlnu).
Marek Průša – Výborný lyžař s mezinárodní zkušeností, Vasák, Engadin, Nepál, Chile….
Cíl: Pěkně se projet a pokochat Italskou přírodou.
Michal Průša – Vytříbený technik se zkušenostmi o kterých se jiným ani nezdálo.
Cíl: Dojet vepředu a nezlomit svou nalomenou hůlku. :-))

Velice silná sestava, nemyslíte?

Část 2. – Nocleh

Dopadl dobře,ale vše od začátku…..Vasák jsme absolvovali s cestovní kanceláří, která vše zařídila, Marcialonga je však blíž, proto od začátku bylo jasné, že jedem na vlastní pěst. Hned jsem iniciativně nabídl, že znám dobrou cestovní kancelář, nebudu jmenovat, která nám zařídí ubytování kdekoli v Itálii. Ostatně zkušenosti s CK byly z minulých sezón pozitivní. Zavolal jsem tam, řekl termín, počet lidí a oblast okolo Cavalese. Plán byl vycestovat někdy ve středu a po nedělním závodě jet domů. Z cestovní kanceláře se ozvalo, že není problém, a že je dobré, že jsem zavolal již v září, to se totiž sežene levnější ubytovaní. Ozvou se, jak něco seženou. Takže ubytování vyřešeno, přihlášky na závod zaplaceny. Vše klapalo jak mělo. Najednou tu byl říjen, listopad a prosinec. Celý podzim žiji tím že je vše ok. Zavolám v prosinci do CK a optám se, „jak to vypadá s ubytováním?“ Dostanu však docela šokující odpověď „ŠPATNĚ...“ ,ale že zítra něco dostanou a že dají vědět... Dali jsme si termín do pondělí 16.12. 2002. Uplynul týden a ubytování od CK neklaplo. Problém byl v tom, že všechny apartmány v Itálii se pronajímají od soboty do soboty, náš závod byl ale v neděli 26.1. Jet v sobotu a být zde týden? Ale jak přespíme na neděli? Nebo být tu den před závodem a co potom celý týden? Cestovní kancelář tedy neklapla...
Začalo další hledání možností, jak se ubytovat. Já jsem to již viděl na spaní ve stanu, nebo v autě (jedeme „prostornými“ vozy Opel Astra ve verzi combi, druhé auto van Peugeot 805). Ale všichni se do dvou aut ležmo nevlezem. Náš scestovalí účastník Marek však přijde na začátku ledna, po večerech strávených u telefonu, s nabídkou ubytování v hotelu s polopenzí. Cena? 54 € na noc. Počáteční odmítání se změnilo během čtyř dnů v jednoznačné ano ode všech. Představa, že bychom spali v autě, nebo ve stanu a vymrzlí šli na závod se nelíbila nikomu. Je to tedy jasné, jedno auto ve složení Marek, Michal, Došlík a David na dvě noci a druhé auto se zbývajícími účastníky na jednu noc. Aspoň bydlíme. A ještě se u toho najíme, a za ty peníze pořádně. Ale neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Marek již potvrzoval ubytování, a přišel nepodstatný dotaz ze strany Italské. Zda-li nám nevadí, že vleky jedou až od 8 hod? Proč by to taky mělo vadit, že? Vadilo. :-( Hotel byl situován na hřebenu u horní stanice lanovky, a dostat se včas ráno na start, znamenalo sejít dolů do údolí, kde se závod koná. Tento hotel, nepochybně s krásným výhledem jsme tedy předčasně opustili. Co nám tedy zbylo 14 dnů před závodem? Auto, stan, spát pod širákem. Stačilo si jen vybrat. Marek však ještě strávil pár hodin u telefonu a podařilo se. Umí italsky, naštěstí, protože angličtina je pro italy španělská vesnice. Bydlíme u rodiny Zorzi v Caranu, asi 1 km od cíle závodu v Cavalese. Za 20 €. Objednáváme 2 noci a můžeme za týden vyjet.

Část 3. – Cesta

Obě auta jsme vyjeli nezávisle na sobě, sraz byl až v Itálii. Jedno auto bylo ve složení Martin, Pepa, Honza a Venda. Druhé Michal, Marek, David a Došlík. tankujeme plnouVyjeli jsme ve čtvrtek večer z Brna asi tak ve 22 hod, ve Vídni naložili Vendu Račanského, a pokračovali dále přes Innsbruck a Brenner do Itálie. Cesta byla horší, snežilo a dálnice nebyly prohrnuty. Dojedem z rána na Brenner a Itálie nás přivítala azurovou oblohou, bez mráčku, ale také beze sněhu. Asi v 8 hod. jsme dojeli do Cavalese. Pozza di Fassadojeli jsme...Venda,Martin,Pepa a fotí Honzíkráno v Pozze

Část 4. – Trénink

Ubytování jsme měli až od 13 hod, takže plán byl jasný, jedeme vyzkoušet italský, převážně umělý sníh. vyzvedáváme číslaNejprve jsme vyzvedli čísla a pak už si to šinem, zatím jen autem, vzhůru údolím na otočku závodu, směrem do Canazei. Normálně je závod na 70 km, ale vzhledem ke sněhovým podmínkám byl zkrácen na 60 km. Pořadatelé téměř celou trať nahazovali z umělého sněhu. Cestou autem projíždíme městečko medvědi v Moeně...Moena - start běžného, nezkráceného 70 kilometrového závodu. Dojíždíme do letošního startu, do vesničky Pozza. Je překrásně.první km... Něco zhltnem, namažeme modrý extra a vyrážíme směr Canazei. Je to asi 8 km kilometrů, na dopolední vyjížďku to stačí.glajzna... Fotíme, jedeme, fotíme, ale já se necítím nějak svěže, bolí mě kotníky(pozůstatek z J50-hold, kdo si dá na začátek sezóny J50 nemůže si pak stěžovat), a z cesty sem takový nějaký rozlámaný. Pepa s Honzíkem stálepoodjíždějí a čekají na nás s Vendou.vlnky... Cítím, že dnes nejsem fit, ale je pátek a vše se může zlepšit. Pepa a Honzík dojedou do Canazei, já a Venda to otáčíme o něco dříve a jedeme zpět.náš penzionek Dojedeme zpět do Pozzi a vyrážíme autem do Carana, zde jsme ubytovaní. Tady nás přivítá náš dům, setkáváme se zde s druhým autem, které tu již je. Seznámení s panem domácím, jeho ženou. Pan domácí sloužil v armádě a umí trochu polsky, rusky, německy, anglicky a česky...Z vyprávění se dozvídáme že byl za války až u Stalingradu... Velice příjemná rodina. Odpočíváme.Pepa...náš pokoj Kluci z druhého auta si jedou odpoledne zalyžovat, dopoledne lenošili. My ležíme a zkoumáme co nám pořadatelé připravili do tašek. Je to téměř stejné jako na jiných závodech. Reklamy, neprodané časopisy z minulých měsíců v italštině a energetické preparáty. Je pátek večer a my jdeme všichni do Cavalese. Prohlednout si cílovou rovinku a dát si italské pivo.úzké průjezdy městem obhlídnutí trati... cílová rovinka Leda tak ve snu...a taky večer 2 dny před závodem :-) poslední km v Cavalese poslední km v Cavalese Cílová rovinka nebyla špatná, to nemohu říct, ale pivo jsme si nedali. Hledali jsme nějakou normální hospůdku, ale všude jen samá Pizzeria a Ristorante a když už bylo někde napsáno Bier, tak měli zavřeno. Pár jedinců si dalo Pizzu, ale my ostatní hledali dál nějaký normální pub. Vymrzlí jsme se vrátili zpět domů, bez piva. Večer jsem usnul, ostatní si dali trochu vína.
Jinak malou perličku z ubytování: náš pokoj měl velice nízké dveře, téměř všichni okusili zakousnutí rámu dveří do své hlavy. A postele také nebyly to, na co jsme zvyklí z našich končin. Postelím chyběl rošt, nebo co, takže jsme spali jako v houpací síti, pěkně prohlí v zádech.
údolí Fassa Venda odchází na tratě stadion MS 2003 stadion MS 2003 Jedu Je sobota ráno, najíme se a odjíždíme potrénovat. Jedeme sami, kluci z druhého auta jeli někam jinam. Dnes jedeme do centra celého Val di Fiemme. Stadion a tratě mistrovství světa klasického lyžovaní 2003, které se bude konat v únoru. Marcialonga jím projíždí a my neodoláme pokušení ochutnat tratě, na kterých za měsíc budou bojovat o medaile nejlepší lyžaři planety. Tratě jsou dosti náročné, něco jako motokros. Kopeček nahoru, dolů, nahoru,… Najezdíme pár kilometrů. Každý sebemenší kopec dolů chce Pepa vyzkoušet lyže. Já mám na svých dvouročních Fischer RCS letní parafín, takže nic moc. Venda a Honzík mají pro tuto sezónu lyže nové, Venda RCS a Honzík SCS. Jedou jim... No a Pepa nedá dopustit na Karhu. Je to jeho značka. Bílé Gold ski of Sarajevo 1984(Jistě je všichni znáte) Ale jedou mu, o tom žádná. Dnes o trochu lépe jak moje. Uvidíme zítra. Potrénujem, dáme polední pizzu a pivo a po ještě jednom okruhu jedem domů, čeká nás příprava lyží na závod. Odjezd z parkoviště byl zdařilý... Lyže dáme do rakve, sednem do auta a jedem. Po asi 2 km najednou Venda začne hledat rukavice a čepici. A že si to všechno dal na parkovišti na střechu auta. Zastavuji a jediné co nacházím na střeše jsou jen moje rukavice. :-O Vendovi zcela nové vánoční někde ulétly. Jedeme zpět a vše nacházíme postupně na silnici. Po hledací vložce dojíždíme domů, tady už jsou i ostatní, jíme a přemýšlíme co namazat.Sypat či nesypat? Toť otázka. Přichází Došlík a že bude sypat Ceru, ja váhám, ale jdu do toho s ním. Nikdo jiný se již nepřidá. Ostatní se rozhodli dát „obyčejná“ LF,HF. Okolo 16 hodiny jdeme do města koupit parafíny, a nějaké vosky. Někteří kupují zázračné stoupací vosky RODE MULTIGRADE. Já věřím SWIX, kupuji „jen“ Ceru na půl s Honzou.

Část 5. – Mazání

Předpověď hlásí -5°C a sníh je z 80 % technický. Je to alchymie. Marcialonga se jede převážně z kopce, skluz lyže je tedy důležitý. Parafinujeme dvakrát. Já dávám fluorové Toko a poté LF od Swixe. Nato sypu Ceru Swix. Jak jednoduché napsat, ale v praxi záležitost na dvě hodiny. Na stoupání zažehlujeme grundwalu. A na to korkujeme několik vrstev. Někdo dává "zázračné" multigrade, já dávám osvědčený modrý extra, čtyři malé vrstvy a na rozjetí a pro dobrý pocit odrazu, fialový speciál. A do ledvinky oblíbený červený speciál, který mě nikdy nezklamal. Poslední 2 km závodu jsou dost do kopce. Pro znalce novoměstského lyžování bych přiblížil tuto část trati, jako 2 km esíček. Řezáč to sice vyjel soupaž, ale pro nás ostatní smrtelníky je dobré mít po 58 km pocit toho, že mám v kapse vosk, který mě zachrání.

botky po večeři u vína paní domácí nám nese picolo cafe pan domácí(vpravo)...po večeři V 19 hod jsme pozvaní od našich hostitelů na večeři. Předkrm, výborné špagety. Hlavní chod, maso, houby, salát, houska. Zákusek, štrúdl. A samozřejmě italské víno Lambrusco. Najezení usínáme...

Část 6. – Závod

Neděle. Vstáváme v 5:30. Vydatná snídaně, návštěva toalety. Oblečení na sobě, číslo na sobě, toaletní papír do kapsy, ledvinka kolem pasu, lyže a boty do ruky a odchod na 6:45 na autobus svážející marcialongisty ke startu. Místo najdem až ve třetím autobuse. V 7:30 dojíždíme na start. Startuje se v 9 hod. z Pozzi. Hraje hudba, první nedočkavci již ve vlnách, vrtulníky nad námi.Ráno to nebylo ono, proto navštěvujeme přistavené zdejší TOI TOI. V 8 hod jdeme do vlny. Do první elitní vlny směřuje Honza Došla. Do třetí já, Pepa, Michal, Marek. Do další Venda a Honzík a do poslední David. Všemi "zatravněnými" vlnami probíhá sněhový třímetrový pás. Na něj se vejde asi 100 namačkaných šťastlivců z každé vlny. soustředím se před startem vlna aerobik 5 min to start...skoro jako v Le Mans V každé vlně je asi 800 lyžařů. 700 lyžařů tedy čeká na trávě. To sem i já. Není mi zatím jasné jak proběhne start. Stojím na trávě, lyže v ruce a ke sněhu to mám tak 2 metry. Něco jíme, něco pijeme, připevňujeme čip na kotník. NO CHIP, NO RESULT :-)). Rozcvičujeme se, předcvičují italské cvičitelky aerobiku za zvuku disko hudby. Blíží se devátá hodina. Dáváme poslední teplé kousky oblečení do pytle, který najdeme až v cíli. 9:00. Start první vlny. 5 minut na to další vlna. Vlna před námi startuje a my zjišťujeme způsob startu. 9:15...

startujeme 60 km to go...pořadatelé pouští závodníky 3 metrovou průrvou v hrazení přímo na sníh. Běžím, tady mám asi 50 metrů na zaklapnutí boty do vázání, projíždím nafukovací bránou a od této chvíle se mi počítá čas. Všichni čtyři z vlny jedeme pospolu, předjíždím Pepu a Marka a jedu za Michalem, mírně stoupáme údolím...58km to go Jede mi to lépe, předjíždím Michala a na to je tu asi 5 metrový prudký kopeček na stromeček. Michal o metr za mnou a najednou „k…, do…..“ otáčím hlavou a vidím, že Michal zlomil hůlku. Odjíždím... (V cíli se dovím, že získal menší hůlku, tu pak vyměnil za větší.) Jedu dál. Jede mi to skvěle, dobře jsem zainvestoval do Cery. :-) Jedeme mírně do kopce, přesto stále soupaž. Předjíždím postupně další a další závodníky. 47 km to go Campitello První občerstvovačka, jím pomeranč, pojím se ionťákem. Canazei, otáčíme o 180° a jedeme po druhé straně řeky dolů údolím, nejede to však samo, rychlost se musí udržovat neustálím odpichovaním, přeskakuji z jedné stopy do druhé a předjíždím další a další závodníky. 43 km to go Na druhé straně řeky vidíme náš start. Další občerstvovačka a první průjezd městečkem. Pozza di Fassa. Sníh je navežen na malé uličky do města. Projíždím okolo pekařství, restaurace vlevo, suvenýry vpravo a jakmile Italové uvidí českou vlaječku na čísle, volají Bravi forza Ceca. Atmosféra jakou se musí zažít. Při výjezdu z města dělám první fotku za jízdy.první fotka z trati za jízdy... Lyže jedou stále dobře... Preventivně dávám energetický sirup, který si vezu sebou. Trať je různorodá. Chvíli po louce, pak do lesa, ale zatím po širších cestách. 35 km to go Moena (Z tohoto města se startuje 70 km Marcialonga.) Odsud začíná trať projíždět, pro lyžování řekl bych až jako netradičními cestičkami. Nadjezdy, přejezdy, objezdy, cestičky široké akorát pro jednoho stojícího marcialongistu, podjezdy pod silnicí, některé jsou tak nízké, že narovnat hlavu by nebylo moudré, dělám fotku na pro mě "bezpečném" úseku.vlevo řeka, vpravo silnice, idylka jak má být :-) Po 10 km tohoto úseku další městečko Forno... 28 km to go Predazzo Projíždím doskočištěm skokanských můstků MS 2003. Jedu dál. Po 5 km vjíždíme na stadion MS 2003. Tribuny plné lidí, trať mě vede po celém vnitřním obvodu stadionu. Projíždím cílovou rovinkou a už mizím přes mírnou muldu dál. Okolo trati mě stále povzbuzují italské tifosy... 20 km to go Únava je znát, ale jede se mi dobře...lyže jedou. Z ledvinky dávám Corny, na občerstvovačce ionťák. 13 km to goStále klesám údolím a projíždím okolo Cavalese, cílového města, které je asi 300 metrů na druhé straně údolí, ve svahu. Slyším ránu z města, to právě oznamují, že dojel první závodník. Trať jede údolím asi 6 km pod něj a tam se otáčí. Vidím jak jedou proti mě raceři, kteří mají již otočku za sebou. Jede se mi dobře, kluci jsou určitě daleko za mnou. 7 km to goMolina Přejezd přes most, zde mi pořadatel píše na tabulku umístění...605...ještě 200 m a je tu druhá 180° otočka závodu, cítím lehký žaket, využívám předposlední občerstvovačky. Pojídám keksy(byly dost dobrý, těšil sem se, že v cíly na ně budu mít o trochu víc času, ale v cíly sem je nenašel :-(( ), pomeranče, piju ionťák a sleduji kdo jede proti mě. Stále ve střehu, co kdyby se objevil Pepa...Po 2 min odjíždím, cílová rovinka již je vidět cílová rovinka... 200 m to go opět přes most a vidím Michala proti mě, mám na něho asi 2 minuty...to musím udržet... Jedeme vzhůru údolím. Stále však soupažíme. 2 km to go Je to tady...dvou kilometrový stoupák do Cavalese. Občerstvovačka. Piju poslední ionťák, už asi 10 km vím, že potřebuji přimazat, jinak to nejsem schopen slušně vyjet. Vítá mě žlutý mazací stánek Toko, zastavuji, zvedám lyži, něco mi tam dávají, pak druhou, servis jak má být...odjíždím. Po 10 metrech to stále ale klouže :-( Zastavuji. Vytahuji červený speciál, dávám pořádnou vrstvu, nekorkuji, není čas, Michal je za mnou. Stavím se na lyže a….červený speciál mě zachránil. Má jízda připomíná spíš běh, ale hlavně že to neklouže. Ruce jsou totiž po 58 km soupaže dost na kašu, vše tedy zařizují nohy, které celou dobu „odpočívaly“. Sunu se postupně serpentinami vzhůru, poslední kilometr, vjíždím do města, stále do kopce. Ve městě jsou italské tifosy, které pomocí startovních listin povzbuzují jmény. Úzké uličky, místy jen pro jednoho lyžaře, vlevo suvenýry, vpravo pizza ristorante, vlevo Gucci obchod. Trať se najednou pokládá, zatáčka, a je tu cílová rovinka.

cíl...Michal právě dojíždí Michal a jeho ski Stálo... Já a mé ski Stálo to za to? Uvolnění. Mám to za sebou. Fotím a potkávám se s Michalem a Pepou(k mému překvapení dojel před Michalem). Medaile na krk a odchod do zázemí, zde se převlékáme a jíme. Postupně dojíždí David, Marek a Honzík. jíme pijeme Pepa a Došlík Po jídle odcházíme domů. Daůší a další závodníci dojíždějí...Na cestě dom potkáváme zničeného Vendu(zřejmě přetrénovanost z rakouského týmu). Balíme a jedem do Brna. Druhé auto tu zůstává ještě jeden den, budou sjezdovat. Závody se povedly. Na příští rok plánujeme Tartu Maraton v Estonsku...

Při dokončování reportáže jsem se dozvěděl, že Italové chtějí další ročník pro velký úspěch uspořádat opět klasicky, tak uvidíme kam nakonec pojedeme.

SKOL

MS











Statistika
Počet závodníků na startu: 5115 (?)
Počet klasifikovaných v cíli: 4640
1. Aukland Jorgen NORVEGIA 2:25:52,4
2. Stanislav Řezáč REPUBBLICA CECA 2:26:03,8
3. Svard Oskar SVEZIA 2:26:29,9
42. Došla Jan REPUBBLICA CECA 2:41:53 - pěkné, pěkné
558. Schwab Martin REPUBBLICA CECA 3:19:16 - co dodat, kdo sype ten jede... :-))
598. Kalovský Vladimír REPUBBLICA CECA 3:20:55 - snad příště...
602. Prusa Michal REPUBBLICA CECA 3:21:09 - nebýt té hůlky...
768. Vedra David REPUBBLICA CECA 3:28:13
847. Prusa Marek REPUBBLICA CECA 3:31:49
975. Račanský Jan REPUBBLICA CECA 3:37:19
1264. Račanský Václav REPUBBLICA CECA 3:49:00 - přetrénovanost
4640. Valori Romano S.C. PASSO DOPO PASSO 8:50:54


Vaše poznámky k tématu:


Venda 
Pekně Martine, pekně jsi to napsal.

2003-02-23 15:49:20
Martin schwabach@volny.cz
Je to tady...pozdě, ale přece.
2003-02-22 14:19:13