6.8.06 let Viden - Abu Dhabi - Tai Pei
Nedoporucuji nechat baleni pouze na den pred odjezdem - pak vam sobota prijde dost fadni.
Zato nedele stala za to. Zvlaste pro me - na letadla jsem nazor nezmenila, litam jen kdyz musim.
Viden - mezipristani Abu Dhabi - 5 hod letu
Pan na check-in se nam omlouval, ze uz nema sedadla u okenka, ale ze nas dal co nejbliz okenku. V airbusu 330 to znamenalo prostredni ctyrku a k okenku nam zbyvala jen ulicka a dve sedadla.:-))
Zobla jsem si prasek oblbovak s nadeji, ze let prospim. Mno, moje hlava je dostatecne tvrdohlava, spanek se nekonal. Nastesti China Airlines jsou na "psychicke neletavce" vybaveni. Kazdy ma pred sebou multifunkcni dotykovou obrazovecku s nabidkou spousty odvadecu pozornosti od letu samotneho - filmy, hry, reportaze, letove info (vyska, pocet km uletenych/zbyvajicich, rychlost vetru apod.) a hlavne dve kamery umistene na letadle snimajici let. Pri pristani by to byl byval super primy prenos, kdybych se ho nemusela ucastnit.:-)
Abu Dhabi - Taipei - 10 hod letu
Normalni jedinci nejmene 5 hodin spali, bo 5 hodin byla tma, ja zvladla tri filmy a hru, ktera me ucila indonezstinu.
[vsuvka pro Q - Alca spala skoro furt - vstavala jen na jidlo - kdo by to byl rekl, ze?!:-)))]

7.8.06 let TaiPei - Jakarta - 5:10 hod letu
Prestup byl asi jen 2 hodky na docela nepeknem letisti. Za letu jsem stale hlidala letadlo a spolucestujici, takze jsem se stridave pasala a odpasavala, dle toho, jak se mensi turbulence rozhodly zpestrit muj pobyt na palube. Martas spokojene spal. Alca taky.
China Airlines ma krasne, krehke, prtave, usmevave letusky menici se v ostre dracice, jakmile se nekdo porusi narizeni byti pripoutan.
China Airlines ma sedadla prizpusobene temto letuskam.
Me to prislo docela dobry, konecne jsem se citila jako modelka (omylem v "economy"), ale Martin zrejme nikdy modelkou byt nechtel, brblal a holky musely neustale preskakovat jeho nohy v ulicce.:-))
[pro Capiky - letova gymnastika taky nesla, bo me nikdo nechtel do businesu:-)]
Jinak vsem lidickam do 175 cm vysky tuto spolecnost vrele doporucuji - basta mnam a krom edukativnich her maji i strilecky ci Toma Cruise v nabidce. Tom Cruise zastrelit nesel.

7.8. let Jakarta - Padang
V Jakarte Alca s Moncou zamirily do mesta a dale svou cestou a my se vydali smer Sumatra, kde jsme se rozhodli zacit s poznavanim Indonesie. Zleva doprava, aby se to nepletlo. Casovy tlak (mesic je na obrovskou Indonesii malo) a popis indonezskych silnic v pruvodci nas nasmerovali k lokalnim nizkonakladovym aerolinkam. Ze tato volba byla spravna se nam posleze mnohokrat potvrdilo a me bohate dojmy z indonezskych cest, autobusu, minibusu, motorky ... vas rozhodne neminou.:-)) Stanek nami zvolene spolecnosti Air Asia jsme poznali snadno - dle front. Indonesane jsou zdatni frontovi bojovnici, blizkeho kontaktu se rozhodne neboji, ale nevyspana Kai s velkym batohem neni dobra kombinace na predbihani a "tuleni". U okenka jsme zjistili, ze nase "book itinerary", vytistene na Martinove tiskarne, je vlastne letenka a muzeme jit rovnou k check-in, kde jsme dostali neco jako listek na vlak a cisla a pokracovali jsme do "cekarny", kde byl dalsi pan, co si nase cisla odskrtnul ve svem papire ...
... a ja s hruzou zjistila, ze cisla 81 a 82 nejsou cisla sedadel, ale cisla poradova. Katastroficka fantazie se rozjela na plne obratky a hned mi bylo jasne, ze za 600,- Kc nas ceka urcite stary dvouplosnik pilotovany zdatnym duchodcem s 10ti dioptriemi.
Nastesti tomu tak nebylo, nizkonakladovost se projevila pochodem po letistni plose, zabirani sedadel stylem kdo prijde driv si vybira a obcerstveni si zaplat.
Behem letu jsem se ucastnila vyslechu, ktery vedl pan sedici vedle me. Oni jsou indonesane hodne komunikativni, nekdy az moc. Bohuzel jsem vyslech - odkud jsi, kam jedes, na jak dlouho - absolvovala jen ja a panovi vysvetlovala, ze "pritel je plachy".
Mimo vyslechu jsem stacila nacist, ze Padang - nase dalsi mezistanice - je nejvesti mesto ve stredni Sumatre (1.000.000 obyvatel), domov MAKANAN PADANG - Padangske kuchyne - nabizene po cele Indonesii, mesto zelene, horke , s nejvetsim mnozstvim srazek v Indonesii a jedno z 10ti nejvlhcich obyvanych mist na zemi.
Pruvodce mel ve vsem pravdu - Padang nas uvital stylove - destem. A taky tmou a v tu chvili jsem zjistila, ze kapanek nucena komunikace s panem v letadle se vyplatila. Pan nas prijal nas mezi "svoji skupinu spolupracovniku" (asi 4 relativne moviti panove, kterym velel), nalozil si nas na letisti do auta a odvezl do fajn hotelu, kde jsme se vsichni ubytovali a jeste dali spolecne smazene nudle. Radi jsme ho vyuzili, bo v 18.30 uz byla tma a navic prselo.
Pokoj byl cisty, zrizenec nas uvedl a prinesl tac, kde krom jineho byla i termoska s teplou vodou. Zavtipkovala jsem - to bude mozna jedina tepla voda v nasi ubykaci - ... Byla!:-))
Nejak jsme si nevsimli, ze tepla voda patri k pokoji o level vys.:-)

Vsuvka I
Proc byla tma?
Mame tu o 5 hodin vic nez doma, stmiva se v 18.00 a rozedniva v 6.00. Sumatrane nevstavaji s rozednenim, ale ve 4.30 - ti co chteji i ostatni, co nechteji. Je to cas prvni modlitby k Allahovi a tlampace mesit jsou opravdu vykonne. Nastesti ranni modlitba je jen slaby odvar vecerni modlitby + cteni z Koranu (17.30 a 18.30 nekdy 17,30 AZ 18,30), ktere si nasinec nejvic uzije, zvlaste je-li hotel situovan mezi tremi mesitami cca uprostred. A je uplne jedno, zda si pomoci mapky peclive voli hotel co nejdal od mesity, protoze mesit je spousta a nejaka nejblizsi se vzdycky najde!

8.8.06 bus Padang - Bukittingi.
Padang byl na nas jeste moc velke mesto a tak jsme se vydali smer horske mestecko Bukittinggi (hora vysoka), ktere lezi na Mignanske vrchovine, domove naroda Minangkabau. Zmineny narod me zaujal matrilinearnim usporadanim. Majetek (pole, domy ...), jmeno a prislusenstvi ke klanu se dedi z matky na dceru. Nejvyssi autoritu ma nejstarsi zena, po ni nejstarsi muz - bratr matky ... navic je cela spolecnost muslimska, toz to musi mit doma poradne zamotane. Do domacnosti jsme nikomu nenahlizeli, takze nas uvitalo dost rusne, pekne mestecko, usazene na okraji kanonu a zaroven mezi dvema sopkami Gunung Merapi (shoda jmen s nedavno vybuchlou v centralni Jave) a Gunung Singgalang. Obe jsou na pohled spravne "usekle" monumentalni, Singgalang cela porostla pralesem, Merapi jen do dvou tretin.
Hledani dopravniho prostredku a nasledna pomala cesta po sumaterskych cestach mi umoznila pozorovat typickou minangskou architekturu (kdyz jsem se zrovna nebala o svuj zivot). Domy jsou moc pekne, sedlove strechy maji na koncich zvednute rohy do podoby buvolich rohu (vodni buvol je velmi oblibene zvire sumatranu) nebo piratskeho korabu. Komin nevidno (nemusi topit). Bohuzel Sumatrane objevili levnost i prakticnost vlniteho plechu, o ktery se po instalaci prestanou starat, tedy hodne krasnych (ci puvodne krasnych) domu hyzdi rezave "vlnite" strechy.
Krom strech me jeste zaujaly pruduchy nad okny ci dvermi, nekdy jsou i soucasti okna ci dveri, jindy je to "zamerne vynechana cihla", vetsinou je to pekny ozdobny prvek domu. Domy jsou natrene pestrymi barvami, nejstarsi mely jeste krasnou barevnou drevorezbu stitu a byly vyvysene nad zemi. A asi meli strechu doskovou, palmovou ci z tasek (movitejsi ted mivaji tasky).

9.8.06 Bukittinggi - Panorama park, kanon NGARAT SIANOK, vesnice Koto Gadang, ZOO, muzeum ...
Cely den jsme venovali poznavani mestecka. Zacali jsme v mistnim upravenem parciku na okraji kanonu nazvanem Panorama park, pod kterym se rozkladaji japonske jeskyne, vykopane za II. svet. valky mistnimi zajatci.
"Muzete se vypravit do techto vlhkych, neprijemnych prostor, ackoli zde neni nic k videni". Opravdu nebylo.:-)) Nejak jsme si zapomneli precist pruvodce predem. Nastesti Parcik je pekne, upravene misto s vyhledem, opicemi a suvenyry. Sebehli jsme dolu do kanonu a opet nahoru na protejsi stranu do vesnicky Koto Gadang s mnoha stribrotepeckymi dilnami. Zpet delsi 2 hod prochazkou kanonem. Prochazka moc pekna, priroda skoro malebna, nebyt hromad odpadku vsude kolem.
Krom toho, ze mestecko je na okraji kanonu ma i vlastni dva vrsky spojene pomerne podivnym cinskym mostkem ... na jednom je zbytek holandske pevnosti Fort de Knock (uhledny parcik, plny mistnich zamilovanych), na druhem se rozklada park Taman Bundo Kaduang, coz je vlastne ZOO s muzeem uprostred. ZOO je docela drsna, trocha podobna nasi brnenske ZOO v sedmdesatych letech - ovsem v dobe, kdy by si personal vzal 14 dni volno od cisteni kleci. U ptaku to jeste jde, ale u orangutana jsme premysleli, zda jeste zije ... nic pro ochrance zvirat.
Vecer jsme zakoncili kulturne - navstevou tanecni a hudebni performance SAKATO GROUP. Predstaveni pro cca 20 turistu, co jsme se ve stredu sesli v Bukkittingi. Soubor mistnich profiku (ci velmi zdatnych amateru) nam ukazal tradicni Sumaterske tance za doprovodu Gamelanu. Gamelan je nazev bubnu i orchestru skladajiciho se z mnoha prevazne perkusnich nastroju, doplnenych obcas fletnou z bambusu, nebo trubkou. Bubinkari by si opravdu prisli na sve, je to neco uzasneho, rytmickeho, krom bubnu se pouzivaji ruzne gongy, xylofony, neco jako Orfovy nastroje z bambusu ... gamelany jsou krasne ruznorode, zdejsich bicich nastroju mnoho a u podrobnejsiho popisu byste mi usnuli.
Cele predstaveni bylo uzasne, gradujici, muzikanty v ruznych poctech stridali tanecnici taktez v ruznych poctech. Zacinalo se bubnovanim na Tabuah, coz je obrovsky dlouhy buben, zaveseny pod striskou, ktery puvodne slouzil ke komunikaci mezi vesnicemi a posleze urcoval dobu navstevy mesity. (Premyslim, zda by bubnovani nebylo i dnes kapanek lepsi ... asi ne, nedalo by se pri tom usnout.:-)). Tento buben se da dodnes ve vesnickach videt. Bud u mesity, nebo u "spolecenske" mistnosti, kterou ma kazda prtava vesnice.
Krasne holky tancily o106 - velmi volne popsano - neco jako sambovy krok proslapany bez boku v kombinaci s presnym "mavanim" rukou, pricemz ruce konci v presne poloze u vsech stejne.
/pro Q - mozna bychom to zvladli, ale museli bychom se hodne snazit./
Predstaveni gradovalo ukazkou bojoveho umeni na keramickych strepech. Tri hosi se ferove chteli pobodat, nastesti se jim to nepodarilo. Strepy posleze nedbale smetli na hromadu a prisly tanecnice s porcelanovymi miskami, v kazde ruce jednu a tancily na zbytcich strepu bez hnuti brvou. Litovala jsem je jen do momentu, kdy se tato krehka stvoreni rozmachla, rozmlatila o sebe zminene dve misky a jeste si zahopsala na hromade strepu. Martin ma smulu, po teto zkusenosti musi se mnou na dalsi indonezske tanecky! I gamelany! Krti, asi mi budes muset pujcit na chvilku buben!:-)))

10.8. Raflesia + Gunung Merapi
Opravdu povedeny den. Docetli jsme se v pruvodci, ze ve 13 km vzdalene vesnici kvete vzacny parazit Raflesie, ktera kvete obcas a taky jen na malo mistech v Indonesii, ze kvet byva az 90 cm veliky, jmenuje se po siru botanikovi, co ji v devatenactem stoleti objevil (byl i guvernerem jedne indonezske provincii) ... v hotelu nas vitali slovy "Raflesia zrovna kvete, mate stesti" ... takze jsme se vydali obohatit sve chabe botanicke znalosti.
Mno ... 13 km jsme jeli hodinu, kytka mela sotva 30 cm a nebyla hezka, skoro odkvetla. Botanici prominou. Predrazeny gajd rikal, ze mame smulu, bo velika kvetla pred 14ti dny. Nastesti okoli stalo za to, takze mame pekne fotky ryzovych policek s dzungli v pozadi.:-))

Vsuvka II
Jak se jezdi 13 km hodinu?
Pro osvetleni je treba trocha odbocit a popsat indonezskou dopravu.:-)) "Indonesie nabizi sirokou skalu silenych ridicu, vcetne vetsiny ridicu autobusu, presto je na cestach vidno celkem malo dopravnich nehod"(Lonely) - pruvodce v nicem nelze. Moc se neboura, bo maji povolenou 70tku a to je tak jedinne, co z dopravnich predpisu dodrzuji. Silnice jsou v podstate porad plne aut, autobusu, motorek, pesich, ruznych voziku a povozu. I chodcu. Jezdi se vpravo, chodi se po silnici taky vpravo. Jako chodec jsi v bezpeci jedine kdyz jdes stejnym smerem jako jede auto. Pokud jdes v protismeru, abys auto videl (jak nas doma ucili) nikdo Ti neuhne a automaticky se pocita, ze uskocis do prikopu.
Na ulici i silnici vladne celkove organizovany chaos. Kde neni delici cara plati heslo "jed kde chces a kde se vlezes", kde je cara a treba jeste parkoviste, zdatnejsi ridici klido predjizdeji pres plnou caru, protoze protijedouci jede rovnou pres parkoviste ... mysky se tu uzivaji vseho druhu ... jedno auto je nalepene na duhe i kdyz nemusi.
Ridic sam (na Sumatre) kratce troubi protoze: predjizdi, chysta se predjizdet, zdravi kamarada, upozornuje pesi, ze je objizdi, pta se pesich, zda nechteji svezt, odbocuje, vytlacuje jine auto, asi i pro radost ... cili vytrubuje skoro furt.:-))
Doprava autobusem je jeste vetsi zazitek. "V obycejnem autobuse muze byt vedro, muze byt pomaly, preplneny, ale je take hodne levny a nabizi never-ending parade of indonesian life"(Lonely)
Cesta k Raflesii se dala nazvat klasickou ukazkou dopravou na kratsi vzdalenosti. Dojedes na autobusove nadrazi, opatrne z nezavisleho zdroje zjistis, ze mistni pojedou za 3500. Nechas se 150ti mistni nahaneci nahnat do autobusu, co je zrovna na rade (cca pro 15-20 lidi). Po 10 min smlouvani se dostanes na cenu 5000 a jeste se na Tebe divaji jak na krkouna, co jim sezral jedine jidlo na den.
Pak cekas dalsich 15 min, nez se bus naplni . Aby ses nenudil, leze do celkem maleho prostoru tu prodavac, tu kytarista. S ulevou zjistis, ze ridic naseda. Bohuzel vsak nezapomnel, ze pani, sedici ukaznene 10 min za Tebou si pred minutou odskocila (neznamo kam). Po par minutach pani pribiha, nastupuje ridic jeho pomocnik a nahanec mistni a jede se. Za 5 min nasleduje zrejme povinna zastavka u jakehosi kafe, kde zastavuji vsechny busy tim smerem a diky tomu, ze ridic jde ven, vis, ze je zle. Do busu leze dalsi kytarista, tentokrat stylu - zpivam pro radost, nahlas a intonace mi neprekazi. Bohuzel na kytaru hrat umel, cili se da tusit, ze zpev se opravdu ubira jinym smerem nez melodie. Kytaristovi pomaha tentokrat jeste dalsi klucina, jehoz zpev jde tretim smerem ... . Ridic nastupuje, hura! Po pomerne delsi chvili nasleduje zastavka a handrkovani s babkou herdekbabkou, ktera umi okrast i nahanece, co pred tim "okradl" nas. Cely bus se smeje a jede se dal. Uz jsme skoro v centru, odkud si na autobusove nadrazi vyjel a ridic opet vystupuje, tentokrat aby se podelil o penize s nahanecem mistnim, ktery nas posleze opousti. Proc tato transakce neprobehla pred 10ti minutami u kafe uz neresis, protoze si stejne pripadas v celem busu jediny, co tusi, ze 13 km se da zvladnout za 20 min. Ridic nastupuje a hura na benzinku nabrat benzin. Po 40ti minutach opoustis mesto. Jeste pristupuje matka s ditetem a kouka, kde by si sedla v docela zaplnenem busu. Nejmene 3 muzsti indonezane ji se zajmem sleduji a nehnou ani brvou. Matka je na to zrejme zvykla, najde pomocnou zidlicku v ulicce a jedeme. Po hodine a neco vystupujes z busiku jako ostrileny pasazer, protoze po tom vsem uz Ti ani nevadilo, ze si v tom vydychanem minibusu tri chlapi dali cigarko. Konec vsuvky.

Nepouceni prubehem dne jsme se vecer vydali vyslapnout na Gunung (sopka) Merapi. Krasny velky kopec za dedinou, pry s kouricim kraterem uprostred, toz jsem se tesila. Bohuzel ve zdejsich krajich maji zazito, ze na sopce je nejlepsi svitani, tedy jsme se pruvodcem a celovkama vydali ve 23.00 na cestu. Nejprve taxikem pod kopec, pak pesky. Pruvodce nas nutil casto odpocivat, protoze jinak bychom byli nahore moc brzy a byla by nam zima. Dokonce nam uvaril kafiko na uzasnem vynalezu - slupky z ryze s kerosenem - hori to krasne.:-)) Cestou nahoru bylo pekne pocasi, pekne videt, ve 4.30 byl ramus od mesit po celem okoli neuveritelne dobre slyset az nahoru ... jenze kdyz jsme se tam vyskrabali (2891m) videli jsme prdlajs. Krasny mrak, ktery se nechtel hnout cele dve hodky, co jsme cekali, az se pohne. Mrholilo, trocha to na cepce primrzalo, pruvodce primrzal jeste vic, ale chtel tam rozhodne zustat, protoze takove pocasi nahore pry jeste nezazil (za tech 10 let co chodi nahoru) a chtel, abychom videli aspon krater. Mno, videli jsme asi tak, jako za hnusneho pocasi v Krkonosich na hrebeni. Nakonec jsem zavelela hura dolu bez krateru, protoze jsem si myslela, ze pod mrakem bude dobre. Nebylo. Pod mrakem nas cekal pekny destik. Fajn, zazijeme destny prales! Po dvou hodinach moknuti mi uz to moc fajn neprislo.:-)))
Kdyz jsme po 3.5 hodinkach sklouzali dolu, cca v 9.30, udelalo se nahore krasne.:-)))
A teprve dole jsem prisla na to, proc se chodi nahoru za tmy - videt rano, kam lezu, tak tam nelezu!:-)))

11.8. Bukittingi
jsme prospali a probloumali po mestecku a ochutnavali mistni specialitu - PADANG MAKAN. Jak jsem psala, vyhlasena dobrota, basti se po cele Indonesii. Sednes ke stolu, objednas a postupne prinesou horky caj, velkou misu varene ryze, misku s vodou na myti rukou a talirek. Posleze stul doplni spoustou misek s ruznym obsahem. Kolik misek snis, ci rozvrtas, tolik jich zaplatis.
Ochutnali jsme:
zajimave korenene smazene kure
varene fazolky
jatro v jemne chilli majde
vajicko natvrdo v zajimave korenene kari majde
vareny vodni spenat
a misku, kde byly na dne varene brambory, ktere se koupaly ve sladkokyselem sosu z cinskeho salatu s okurkami na nich ... to vse zasypano mletymi jatry a jako ozdoba byly nedobre ruzove "penove" lupinky (toto jsme opravdu JEN ochutnali:-))
Vse popsane bylo krom ryze a caje studene.
I pres muj popis musim dodat, ze to byla dobrota. Akorat jsme vynechali mistnacky zpusob stolovani - z ryze udelas pravou rukou kulicku a namacis si je do omacek a vubec to cele bastis rukama.
Zapili jsme to objednanym "large beerem", coz bylo mistni docela dobre pivo. Pozor. Lagre znamena 660 ml.:-))

12.8. sobota DANAU MANINGJAU
Trocha s obavami z predminuleho dne a odpadkoveho kanonu jsme se posunuli planovany odjezd z Bukittingi a vydali se shlednout vychvalovane jezero, ktere nam vsichni vrele doporucovali vc. pruvodcu.
17x8 km velike jezero v krateru sopky. Vydali jsme se k nemu shora. Me se sice po sopce do velkych akci nechtelo, ale kupodivu jsme zase dali peknych 15 km, protoze jsme si v pruvodci nevsimli, ze z vesnicky Matur je to do vesnice Lavang 5km a misto, odkud je rozhled na cele jezero, se nejmenuje Lavang, nybrz Lavang Top a je dalsich 5 km daleko. (Pro pozorne ctenare: zbylych 5 km jsme naslapali pri sestupu do krateru a kolem policek atd.).
Rozhled byl pekny, oparovy, proste jezero. Ale sestup po cesticce k jezeru dolu (do vesnice Bajur) byl v krasne dzungli a pak kolem nadhernych policek. Ve vesnicce jsem ochutnala zdejsi zrovna dozravajici ovoce - Durian. Tezko popsat, je to neco jako rozblemtlejsi avokado horsi chuti. Na pohled je zajimavy - ostnaty sedohnedy rugbyovy kopacak.:-)
Zpet nahoru jsme uz neslapali, nechali jsme se busikem vyvezt vsech 46 zatacek na okraj krateru. Krasna silnicka na jizdu do vrchu, kdyby cesta nebyla zaplnena indonesany za volantem ci riditky motorky.:-))

13.8. autobus Bukittingi - Padang. Let Padang - Jakarta
Celodenni prejezd jsme zvladli i s hulicimi indonesany v autobuse. Posledni kilometrik na letiste nas vezli policiste, kteri se poznaji podle toho, ze maji na rameni napsano POLDA.:-) Jako vsichni indonezane byli mili a komunikativni. Na miste jsme si bez problemu 2 hodinky pred odletem koupili letenku do Jakarty na nejblizsi let, opet Air Asia, a vecer jsme uz spali na Jave.

Vsuvka III
Indonesane
S indonezskou vstricnosti jsem zpocatku hodne bojovala. Neustale Te nekdo oslovuje a chce si povidat. Zacina to malymi detmi, co na Tebe rvou: Hallo mister! Whats your name? Drsnejsi vynechaji "name" a pridaji - give me a pen, spratci chteji money (ale tuzkaru i penezochtivcu je nastesti malinko). Zbytek populace se nepta na jmeno, ale kam jdes a chteji zaprist rozhovor. Pokud si mysis, ze se dotycneho zbavis stejnymi dotazy, mas smulu, rad Ti odpovi.:-))
Nejlepsi metoda je nahodit usmev a bud odpovidat, nebo nahodit usmev a mlcet. A hlavne nejlepsi je si co nejdrive zvyknout. A hodne tezko se rozlisuje, kdo je "otravovac" a kdo Ti opravdu chce pomoci (viz nas pan z letadla).
Co me jeste hodne prekvapilo ci zaujalo je mistni "otlapkavani". Mistni maji zrejme mnohem mensi osobni zonu nez my, takze se clovek stale setkava s dvojicemi muzu (i zen, ale vestinou muzu) vedoucimi se za ruce ci za ramena, v autobuse si klidne sednou po trech na dve sedadla, pripadne jeden vezme na koleno dalsiho apod. Zeny se obcas taky vodi za ruku, ale to rozhodne nepritahlo muj pohled tolik jako dva panove cca 60-70 let, kracejici po schodech ruku v ruce s propletenymi prsty. Vubec se Ti chlapi tady otlapkavaji.:-)
Abych si na to lepe zvykla, vzdy jsem si na miste dvou "tulilu" predstavila velikeho Celdu s ramenatym Dokladalikem. Detinske, ale ohromne potesujici!:-)))

14/8/06 Jakarta - Purwokerto - Wonosobo - Dieng
Java je znatelne bohatsi a "civilizovanejsi", min islamska (cim vic na vychod, tim dyl spim, bo mesit je mene:-)), taky moc pekna, sama sopka, policko, palma a je tu i kapanek cisteji.
Java je 1/4 Sumatry a ma 4x vic obyvatel.
Na Jave zije 60 procent obyvatel cele Indonesie.
Polovina z nich urcite zije v Jakarte :-)) (a druha v Surabaye ... viz dale).
My v ni moc nepobyli, ale jednu pametihodnost jsme nemohli nevidet. Uprostred hlavniho namesti/parku/plose Medan Merdeka se tyci MONAS (Monument National). 137 m vyskoka, ne moc povedena pochoden z mramoru s ohnem ze zlata (toho je tam pry 35 kg). "Sukarnova nejznamejsi architektonicka extravagance" (Lonely), lidove taktez zvana "Sukarnova posledni erekce", coz je nejvystiznejsi popis dane roztomilosti. (Sukarno - prezident - zrejme zaletnik-kdo vi).
Tu malou chvilinku v Jakarte jsem si pripadala jak na srazu motorkaru, vespistu a vubec milovniku motorovych dvoukolek. Radeji jsme sedli do vlaku a ujizdeli do Purwokerta. Je to lepsi varianta nez autobus, vlak jede po kolejich sam, rovne a kdyz si uvnitr zapali 3 lidi zaraz, tak se to tak nejak lip snasi. Zvolili jsme "biznis class", ktery je pomerne cisty, ma spoustu mista na nohy a diky prehazovacimu operadlu nemusis s nikym komunikovat, protoze sedis jak v autobuse. Naopak pocetnejsi spolecnosti si mohou vytvorit dve sedadla proti sobe a mohou klabosit.
Nevyhoda - no air condition - jen vetraky u stropu - a mala okenka, ktera indonezske babky zaviraji, aby je neofouklo. Cestou Ti pruvodci nabizi kavu, caj a bastu. Na zastavkach se nahrnou do vagonu prodavaci vseho mozneho. Vlak jsme posleze vymenili za autobus a dorazili mezi super kopecky do vesnice Dieng.
Vitala nas super atrakce - vedle hotylku, kde jsme se ubytovali, nacvicoval mistni gamelan (orchestr - cca 25 mistnich) na oslavy dne nezavislosti.
Bajecna podivana na mrnata, holky, babky, kluky, par chlapu - kazdy v ruce svuj buben, xylofon, cinel ci trubku, jak usilovne vyhravaji pod vedenim demonickeho dirigenta, ktery pouzival jen dve polohy rukou - kdyz je zvedl, zacal orchestr hrat, kdyz pripazil, skladba skoncila.:-)
V Diengu jsme poprve zjistili, ze neni spatne pri objednavani jidla kouknout obcas do slovniku. Jako spravni hladovi frajeri jsme si objednali kureci polivecku a posleze kureci kebab s arasidovou omackou. Napad to byl dobry, ale kapanek nas prekvapilo, kdyz nam pani po vyborne polivecce plne zeleniny a brambor prinesla tu stejnou polivecku, akorat misto brambor byly v taliri cinske sklenene nudle.
Jo jo, neni dobre si splesti SOTO (polivka) se SATE (kebab). Mistni si museli myslet sve, kdyz jsme si dali vyvar s vyvarem a k druhemu vyvaru navic ryzi jako prilohu.:-))

15/8/06 Nahorni planina DIENG - Wonosobo - Magelang - Yogyakarta
Nahorni planina Dieng je vlastne dno velkeho sopecneho krateru, coz dokazuji mistni male kratery s "varicim" bahnem, ktere pres chuchvalce pary neni skoro videt. Krome pary na cloveka utoci i sirne vypary, otrava vsak nehrozi, bo smrad Te zatlaci vcas do bezpecne vzdalenosti. (Kawah Candradimura).
Pritomnost siry je videt i v mistnich krasne zbarvenych jezircich Telaga Nila a Telaga Dringo. Ac jsou tesne vedle sebe, jedno je tyrkysove a druhe tmave modre. Koupani nam pruvodce nedoporucoval, ale na zalevani zeleniny je voda dobra dost, bo kolorit nadherne prirody doplnovalo cca 20 cerpadel, ktera hnala vodu v hadicich na okolni kopecky, cele posete terasovitymi policky. Mezi zeleninou, uprostred plosiny, na peclive sestrihanem travniku, se tyci nejstarsi chramy Javy. Chytre hlavy kdysi zvolily umisteni svatyn i klasteru velmi dobre. Na planinu odpoledne sednou mraky, prohani se tu vitr, ktery prinasi sirne vypary z kouricich bahenich pidisopek ...
Chramy pekny, ukazem fotky, historii pujcime k precteni v pruvodci.:-) Odpoledne jsme se tremi mistnimi busy presunuli do Yogyi.

16/8 Yogyakarta (Yogya jak rikaji mistni) - Sultan palace I, batik art centrum, ptaci trh
Krasne stare sultanske mesto, kde dodnes sultan sidli a obcas i bydli - Mnungkubumi X.
"Yogya je centrum vzdelanosti, jazyka, javanske kultury"(Lonely) i diky dotacim vyse zmineneho sultana.
Az nekdy nebudu mit co na praci a hodne penez zajedu si sem na kursy javanskeho tance, odpoledne budu chodit do kursu batikovani a o vikendu si zajdu na kurs indonezske kuchyne - to vse maji pro turisty nachystano.
V Yogye na vas utoci kultura ze vsech koutu. Nejen batika, ale i famozni tenounke loutky z kuze, ruzne drevene vecicky a to jak v priserne, tak i nadherne podobe.
V Yogye neuniknete batikovaci mafii (jako my), neuniknete neustalemu nabizeni cehokoli kamkoli (Javanci asi nechodi pesky), neuniknete "hodnym strejdum", kteri vam ochotne naplanuji nejlepsi kulturni program. Takze jsme se stali na 3 dny kulturnimi jedinci.
Zacali jsme Sultanskym palacem. Ze ma dve casti jsme zjistili bohuzel az pote, co jsme vlezli do prvni - nezajimave. Ale pruvodce nam vse vynahradil, dozvedela jsem se spousty drbu o sultanove rodine, ze ma pet dcer a kde ktera zije apod, pak nam povykladal o sve rodine - zije zdarma v palaci s celou rodinou, vse ma placene (stravu, bydleni i skolne pro deti) a ze sluzbu pro sultana prevzal po svem otci. Tento "hodny strejda" byl asi prvni kolecko v batik mafia, bo nam domluvil becak, ktery nas doveze do Goverment art centra, a to radeji hned, protoze "za hodku zavira a vubec mame stesti, ze je dnes otevrene a hlavne mate fixni ceny a nekoupite coca-cola batik" (to je batika, ktera po vyprani vybledne a voda zustane hnedava). No tak jsme se tam nechali dovezt, koukli na povedene obrazky, koupili jeden maly. Samo, ze jsme posleze zjistili, ze nic takoveho jako Goverment art centrum neexistuje, ale ukazali mi, jak se batikuje a cena byla dobra, jak jsem posleze zjistila.
O neco vic me zaujal ptaci trh. Diky chripce je dnes pry mensi, ale i tak stal za to. Ocekavala jsem papousky, ale na ty indonesane moc nejsou, nejcasteji byli v klecich neco jako kosi, drozdi ... (az zjistim nazvy, upresnim:-)).
Navstevu tohoto mista bych rozhodne nedoporucila ochrancum zvirat a Jarovi, ale me se tam libilo. Krom holubu, ktere si tu kupoval kde kdo, byli ke koupi slepice, nadherne obrovsti kohouti (na zapasy), spousta peknych ptacku, agapornisci, zebricky, malinkate andulky ... no super.
Priznam se, ze klece s Kaloni (40cm velci netopyri), malymi netopyry ci krabice se svaby jsem obchazela velkym obloukem. Zato jsem si postala u pana, ktery krmil svoji 15 cm velikou sovicku. Byla to baba hladova, chlapik ji mel na kolene, vytahl z pytliku svaba, utrhal mu nozicky a sup to sove. Jen co si svaba nacpala do bruska, uz se hlasila o nasup.
Mnoho stankaru melo klece vysoko u stropu a pod nimi sedacky. Tam sis mohl s mistnaky sednout a poslouchat krik i zpev, popit kafiko.

17/8 Borobudur, Prambanan, balet Ramajana
Borobudur - nejvetsi budhisticky chram sveta lezi mezi dalsimi chramy cca 40 km severne od Yogyi. 9.stol, 34.5 m vysoky, pojme neuveritelne mnozstvi navstevniku, ovsem jen odhodlanych a zdatnych, kteri se k nemu proderou pres hromady becakistu na autobusovem nadrazi, posleze pres hromady stankaru a jednotlivych prodejcu vseho mozneho.
Bohuzel takovychto otrlcu je mnoho, lozi pak po Borobuduru kde se jim zachce a hlavne na nejfotogenictejsich mistech.:-) Pekne misto, kdyz vas nikdo neotravuje, jeho historie je bohata a zajimava a taky dlouha, zajemcum zapujcim pruvodce.
Po ceste zpet jsme se odmitli nechat okrast otrlym "pomocnikem ridice", ktery byl rozcilen, ze chceme za cestu zpet do Yogyi platit stejne jizdne jako tam (a to jizdne pro indonezany) a tak jsme se nechali vysadit. Beztak bych vystoupila sama, bo arogantni mladoch me tak nastval, ze mel stesti, ze v blizkosti nebyl zadny popelnik :-))) V dalsim autobusku jsme zaplatili indonezskou taxu.
Zapad slunce jsme jeli zkouknout do Prambananu. Tentokrat hindu chram, taktez zalozen v 9. stol, taky se spoustou chramecku kolem. Teprve zde bylo videt, co poradne zemetreseni dokaze. Hodne domu bylo poborenych, jinym chybely kusy balkonu ... bylo videt, jak moc zalezi na stesti - 10 metru od celeho zboreneho domu (kde ted stal stan) stal jiny bez "ztraty kyticky".
Samotny chram byl taky poruseny, nektere kusy popadane, na chramove prostranstvi se nesmelo, coz byla velika skoda, bo je to nadherna stavba a pro me vetsi pecka nez vseobecneji znamejsi Borobudur.
Tehdy nam take doslo, ze jak na Sumatre, tak na Jave ve vrcholne sezone stale navstevujeme mista, ktera vypadaji, ze nas tam ma byt o 150 turistu vic ... neni to spatny, ale clovek si tu obcas pripada jako bila vrana.:-) A taky prodavaci a nahaneci maji presilu.
Po zapadu slunce jsme si jako spravni turisti dali vecu kousek od chramu a presunuli se do divadla pod sirym nebem (s vyhledem na nasviceny Prambanan za scenou), abychom shledli tanecni drama RAMAJANA.
Je to vlastne pohadka o Ramovi, co chtel princeznu, ale zloun mu ji unesl, tak ji sel zachranit, az ji zachranil, tak se holka musela malem upalit, aby ji veril, ze je "cista". Darebak. Javansky balet je neco nadherne zvlastniho, tanecnici zvladaji neuveritelne pohyby rukou i nohou, maji krasne kostymy a vubec ... ted neprehanim, protoze Vik se na to koukal 2 hodiny a nenudil se.:-)

18/8 Yogya
Tentokrat jsme nasli hlavni vchod do sultanova palace a cely si ho prosli. Pekny, ale nejvic me zaujaly tri nadherne babky "kralovske cajnice", ktere kazdy den v 11 v dobovych uborech obradne pripravuji caj. My tam byli driv, tak jsme je zastihli pri klaboseni u nejakeho mene obradneho caje.
A jeste tam meli krasne stare gamelanove nastroje - mnoho druhu a taky jsme se koukli z dalky, kde bydli sultan, kdyz se zdrzuje v palaci. Ma to pekny.
Z palace jsme se vydali pres Alun-Alun Utara. Obrovska udupana plocha pred sultanovym palacem, kde se v 19. stol (za dob vlady Holandanu) odehravaly zapasy buvolu s tygrem. Tygr - kruty holandan, buvol - udatny a hrdy indonesan. Vetsinou vyhral buvol, ne vsak vzdy. Ted je tu holandanu hromada a nikomu to nevadi.
Momentalne na Alun Utara byla francouzska polni nemocnice (pomahala po zemetreseni) ve stadiu baleni.
V koute zmineneho namesti jsme nakoukli do loutkarske dilny, kde nam ukazali, jak se delaji tenounke a krasne zdobene loutky z kuze pro predstaveni Wajang kulit.
Na Alun Utara navazuje Jalan (ulice) Malioboro. 2 km bulvar a samotny stred Yogii (krom sultanova palace a okoli zvane Kraton). Sultan nechal Malioboro vybudovat jako slavnostni tridu, po niz se ubiraly pruvodz k posvatne hore Merapi (to je ta Merapi, co bouchla pred nedavnem). Dnes by se pruvod neprocpal pres hromady motorek, aut, stanku i zebraku pred honosnymi obchodaky. Krom zmineneho je na teto ulici i nekolik hezkych historickych budov.
Yogya se s nami rozloucila opravdu stylove - zemetresenim. Uprostred noci me probudil divny pocit, ze mi nekdo trese s posteli. Zemetras trval cca 30 sekund (co jsem byla vzhuru). Katastroficka fantazie se mi rozjela na plne obratky, tedy jsem po zbytek noci resila ktera futra budou lepsi pro pripadne preziti, co si stihnu vzit s sebou, kdyz prijde poradne zemetreseni, jak daleko to mam na sirokou ulici a jeste jsem stihla slibit andelickovi straznickovi, ze uz budu hodna. Martin spokojene spal, nicim nerusen.
Rano jsem podlehla dojmu, ze jsem si vsechno vymyslela, ale chlapec v recepci na moji opatrnou otazku - Nebylo v noci nahodou zemetreseni? - s usmevem odvetil - Bylo, malinky.:-)

19/8 Yogya - Surabaya
Poteseni vlakem jsme do nej sedli jeste jednou, tentokrat do nejlepsi tridy - "eksekutif". Cesta prijemna, s klimatizaci ... proste neco jako nase EC. Moje nocni zemetrasna mura porkracovala v druhem nejvetsim meste Javy a indonesie vubec - Surabaye.
K bajecneho vlaku jsme vystoupili v hnusnem meste, plnem aut a motorek, kde na nas stale nekdo neco vyrvaval, kde bylo v sobotu odpoledne vsechno zavrene. Prejit silnici vyzadovalo pevne odhodlani i nervy, tri nejhlavnejsi v centru mesta jsou 5-ti proude, bez semaforu a jinych zastavovadel. Proste si predstavte jednosmerne Koliste bez semaforu, ktere byste chteli prejit ve vsedni den v 15.00 v dobe motorkarskeho srazu. Ovsem misto parku kol Janackova divadla by byly obrovske betonove hruzy-ted uz jen skelety, ktere kdysi byly plne zivota, nyni obehnane vlnitym plechem. Navic jste jedini belosi siroko daleko a po necem, co bylo kdysi chodnik, chodite jen vy, protoze ostatni jsou na motorce nebo v aute. Tak to je stred Surabayi.
Zcela vycerpani dojdete do hoteloveho pokoje, kde se "vune" protimolovych kulicek snazi prebit neco jako zatuchlinu. Lezerne opreny o batoh se na vas usmiva 6 cm svab a zdravi vas rozverne tykadylky. (Nezaslapli jsme ho jen proto, ze se nam to eklovalo.) Jeho 3 cm kolega, obyvajici koupelnu, uz vam pak prijde jako fajn kamos. To jsme jeste netusili, ze v noci uslysime ptaka ve svetliku, jesterku za skrini a nejake podivne kapani vody kdovi odkud.
Bohuzel az v Surabaye jsme zjistili, ze jsme ji mohli vynechat, ze let.spolecnost Pelita, kterou jsme se sem vydali hledat, jiz skoro neexistuje, coz jsme se ovsem mohli dozvedet i telefonicky z Yogyi.:-)))

20.08.06 Surabaya - Probolingo - Cemoro Lavang
Surabayu jsme stastne opustili a z vlaku padli do sparu dopravni mafie v Probolingu. Zkusene jsme se probojovali pres taxikare a drozkare k mistni MHD - bemo a nahlasili "Bis Terminal". K nasemu udivu bemista zastavil u turist office, odkud na nas hulakal mistni mladik "public transport to Bromo" ... zrejme bemistuv kamos. Odmitli jsme se hnout z vozu a trikrat opakovali "bis terminal!!!".
Na autobusovem nadrazi to nebylo o nic lepsi. Nahaneci si stanovili turistickou taxu o 5000 Rp vyssi, nez byla indonezska, pouzivali "my friend" a predvadeli ruzne eskamoterske kousky, kdyz jsme trvali na tom, ze budeme platit 10.000.- Rp. Jeden nahanec nas dulezite vedl do "kancelare terminalu", kde nam meli potvrdit, ze cena je spravna. Mno, jeho "kancelar" byl dalsi "turist office", tak jsme se mu vysmali a nasli si sami oficialniho cinovnika. Chlap CIROU NAHODOU nevedel, kolik se plati ... K dovrseni vseho nam jeste pomocnik ridice predvedl etudu typu - vlezu do skoro plneho minibusu a zarvu na vsechny pritomne:"Vsichni v tomto autobuse plati 15.000.-" (samozrejme POUZE ANGLICKY). Mila skolacka vedle nas nam tise anglicky sdelila, ze vsichni plati 10.000.-. My ji hodne nahlas sdelili, ze platime 15.000.- protoze jsme bili a to bylo tak vsechno, co se s tim dalo delat.:-))
Nastesti cil nasi cesty nam vsechno vynahradil. Klikatou silnickou jsme se vyskrabali do vesnicky Cemoro Lavang, lezici na okraji ohromneho pisecneho krateru s nekolika sopkami uprostred, z nichz nejatraktivnejsi je stalecadici Gunung Bromo.
Legenda mistnich lidi - tenggeranu - mluvi o princezne, ktera se nemohla dockat potomka. Poprosila boha velkeho vulkanu o pomoc. Ten se nezinyroval, seslal 25 deti, ale to nejmladsi chtel zpet. Mno, rodicove na to nejak pozapomneli, toz se buh rozhneval a seslal na tenggersky lid zkazu.
A ted se pruvodci -Lonely Planet a Rough guide - rozchazeji. Jeden tvrdi, ze se kluk obetoval sam, druhy tvrdi, ze byl obetovan ... kazdopadne k obetovani doslo v Mori Pisku a za velkeho vybuchu a tak vznikla Gunung (sopka) Bromo. Bud jak bud, ke krateru se opravdu musis dostat pres more pisku.:-)

21.08.06 Gunung Penanjakan - Gunung Bromo
Trocha s obavami jsme se vydali zkusit pozorovat vychod slunce opet ze sopky - Gunung Penanjakan. Me obavy zacaly ve 4.00 rano, kdy jsem z Jeepu videla az moc dobre na cestu, ktera vedla nejprve vymoly, co byly kdysi cesta do krateru dolu, pak piskem v mlze bez svetel a strme stoupani ... bylo to o neco horsi nez Willysem v Mexiku (viz. clanek Mexiko - cesta do Real de Catorce):-))
Nastesti ctyrkolka Toyotka byla stejne sikovna jako Willys, navic mladsi, a na ridice, tuliciho se k volantu jak pani radova, se dalo celkom zvyknout. Celou dobu jsme jeli v kolone jeepu, doprovazeni motorkami, ani ne proto, ze bychom se bali, ale proto, ze nejlepsi je sledovat vychod slunce v houfu, ze (cca dalsich 200 lidi).:-)
Z vrsku Gunung Penanjakan (soucast okraje velkeho krateru) byl opravdu neuveritelne hezky rozhled, cely krater byl plny nizke oblacnosti, koukaly z nej vrcholky sopek, cinne se cinily ... a cele se to ruzne barvilo od vychazejiciho slunce zleva. "Meraviglioso" jasal sympaticky talian vedle me a jako mnozi se jal se sopkami za zady fotit ... byla jsem zapojena do procesu - jsem na fotce nadsenych japoncu a s dredatym mistnakem:-)).
Po pulhodine vsichni nasedli zpet do Jeepu ci na motorky a odficeli do More Pisku, vylezt si na Bromo. My si jeste uzili samoty na vyhlidce a sesupajdili prijemnou prochazkou do vesnice, kde jsme dali snidani a na Bromo vyrazili piskem pesky. Zjistili jsme, ze na poradnou sopku vedou schody a ze smrdi opet sirou a to hodne.:-)

22.08.06 Cemoro Lavang - Bondovoso
Protoze se nam nechtelo cestovat 3mi autobusy, vyuzili jsme nabidku spolubydliciho z hotelu - indonesana - a namackli jsme se do jeho Daihatsu k jeho zene, dvema detem a dvema italum:-))). Dojeli jsme az do masnackeho hotelu s podloubicky, fontanou, palmama, velkym bazenem ... . V Bondovosu jiny kloudny nebyl, bo to neni nicim zajimave mesto, mozna snad tim, ze je tam cisto, coz na Jave nebyva moc zvykem. (pidivsuvka - casto jsem na tento hotel s laskou vzpominala pri pozdejsim pobytu na Floresu :-))
Zjistila jsem, ze i masnacke hotely maji koupelnu, kde si sprchujes zachod - koukni nize:-))

VSUVKA IV
Mandi
Mandi - nekdy tak nazyvaji celou koupelnu, nekdy je to jen nazev pro velkou nadobu s vodou.
Zdejsi koupelny (a zachody) v hotelich a restauracich ci jidelnach jsou ruznorode.
Kazdopadne vetsinou je koupelna neco jako vetsi vykachlickovany zachod (asi tak velikosti panelakove koupelny), kde mas nadobu - kad "mandi" - s cistou vodou a sufanek. Zachodek je bud "turecky" nebo "evropsky". Po vyknonani potreby si nalejes ze sufanku vodu do dlane a pouzivas ji misto toaletniho papiru. Kdyz potrebujes, tak vyuzijes sufanek jako sprchu na cele telo. Nakonec jim zalejes zachod. Lepsi zachodokoupelny jsou vybaveny lepe - misto nadoby mandi je tesne vedle splachovaciho zachodu pidisprska, kterou se omejes a sprcha pripevnena na zdi. Nekdy i s teplou vodou.:-))
Vsechna voda nakonec stece do odpadoveho kanalku, ktery se nachazi ruzne - vetsinou dle hesla - tady to zrovna vyslo.:-))
Ovsem standard - mistnustka tak mala a zachod tak blizko, ze si ho vetsinou pri sprchovani umejes - zustava.:-))

23.08.06 Bondowoso - Kawah Ijen - Ketapang - Denpasar (BALI)
Cesta s klukem ve ctyrkolce DAIHATSU se mi tak libila, ze jsme se s nim domluvili i na doprave na dalsi sopku a posleze do pristavu. Bylo to neuveritelne - kluk nekouril, dalo se s nim normalne mluvit, jezdil opatrne a neposlouchal nahlas muziku ... na chvili skok do Evropy, jo!:-))
Pres kavovniky jsme se vydali na nahorni plosinu Ijen, kde je zase spousta sopek, schovanych mezi zminenymi kavovymi plantazemi i v peknych listnatych lesich .. Gunung Raung, Suket, opet Merapi ... a hlavne Gunung Ijen, ktera skryva kraterove jezero, cmoudiky a kde se dodnes tezi primitivnim zpusobem sira. Kupodivu uz me to skrabani na sopku moc nebavilo (nastesti jen hodka chuze na okraj do poradneho kopce). Nahore opet smrdela sira, rozkaslala jsem se jak stary hornik a se slzickama v ocich (nikoliv dojate) koukla na neuveritelne zelene jezirko. Napad sestoupit dolu do krateru a pozorovat horniky, jak doluji siru, me presel hned pote, co jsme zkusili projit sirnym mracnem na druhou stranu krateru s lepsim vyhledem. To uz se rozkaslal i Martin a tak jsme se vydali zpet. Cestou jsme potkavali horniky, kteri meli plne kose zlute siry - 50-150 kg - ktere rucne doluji v krateru, posleze vynaseji na misto, odkud jsme vysli i my. Krom vystupu nahoru, dolu, nahoru a dolu jeste zvladaji bodre zdravit turisty a ptat se po susenkach ci cigaretach. My jim venovali toustaky s marmoskou. Susenky nedam!
Cestou do pristavu jsme zastavovali u kavovniku (jsem ho videla poprve v zivote) a taky u hrebicku. Nikdy by me nenapadlo, ze je to krasne velky strom, jehoz listy taktez voni po hrebicku. Cestou jsme se "zucastnili" loupani kavy v malem - mistni nasypou ususenou kavu na silnici tak, aby je projizdejici motorky a auta nemohla minout a az je to dostatecne rozjezdene, zrejme maji zrna. Co delaji s nanosy hliny na kolech aut uz nam pruvodce nebyl schopen sdelit.:-)) Zato mi osvetlil, jak je to s useknutymi ocasy mistnich kocek. Potkavame tu spoustu kocek, ktere maji jen peticentimetrovou ohanku, tak me zajimalo, co s tim ocasem indonesane delaji ... nic. Ony se ty ciciny tak rodi.:-)
Kluk nas vysadil v pristavu Ketapang, odkud jsme se vydali na dalsi ostrov - Bali.

24-8-06 Denpasar - Danau Bratan
Probudili jsme se na Bali, zatim nejmensim ostruvku, co jsme v Indonesii videli, ale nejcistsim a nejturistictejsim. Uz vim, proc Lonely vydava tlusteho pruvodce zamereneho jen ma Bali.
Na Bali je totiz porad na co koukat. Mistni lide jsou prevazne hinduisti, uctivaji spoustu "bohu" (ale zaroven se jim podarilo presvedcit vladu, ze veri v jedineho boha:-)), radi nosi tradicni obleceni a vubec se umi krasne nastrojit, kdyz je k tomu prilezitost. Prilezitost maji skoro porad, za naseho kratkeho pobytu zde jsme videli svatbu, dva pohrby, tri procesi a kazdy den rano prekracujeme male krasne kosiky ci misticky z palmoveho listi, na kterych jsou nadherne barevne sladene cerstve obetiny (ryze, kytky, susenky...). Jak jsou balijci zvykli zdobit sebe, tak si zdobi domy, chramy, chramiky i sve "zahradky" = shluk svatynek, soucast kazdeho domu - dum je vetsinou obehnany zdi a v jednom rohu je ona "zahradka", kam take kazde rano (krom chodniku pred barakem) nosi obetiny.
Abych nebyla az tak pozitivni, musim rict, ze prvni setkani s balijci, pote, co si clovek mysli, jaky je po Jave a Sumatre v jednani s mistnaky pasak, byl trocha sok. Jsou to darebove, maji ve zvyku nadsazovat ceny pro bile tvare nejmin o 300 procent naprosto bez hnuti brvou a jsou drsni vyjednavaci. Ale jak si clovek zvykne a je na ne "drsny" taky a ma klid. Z Denpasaru, kde jsme rano kupovali letenky na Flores, jsme se vydali na jednodenni vylet k Danau Bratan. Pekne, pro zmenu opet kraterove, jezero, od more vysoko 1200, se spoustou polonahych znudenych plazovych slecen s tlustymi rodici, ale i mistni par ve svatebnim. Vsichni se prijeli kouknout na chram Pula Utun Danu Bratan, ktery stoji malebne na pidiostruvku v jezere, cca 10 m od brehu. Za chramikem jezero a vysoke kopce, moc pekny. Mistni zemedelci uctivaji bohyni chramu a jezero jako zdroj pramenu pitne vody, ale na hladine neni nouze o motorove cluny. Na brehu pred chramikem moc pekna zahrada.

25-8-06 Denpasar - Tirtagangga
Protoze se nam mezi kopeckama zalibilo, presunuli jsme se na vychod Bali. Odevsad na cloveka kouka Gunung Agung, nejvyssi sopka Bali, uctivana vsemi, ale i vrtosiva dama, ktera zlobi - jedno celkem velike mesto - Karangasem - v roce 1963 srovnala se zemi. Dnes je to mestecko Amlapura, protoze Balijci si pry mnohdy meni jmeno i po tezke nemoci, nebot veri, ze jim zmena jmena prinese stesti. Pres Amlapuru jsme dorazili do pidivesnicky mezi krasnymi ryzovymi poli - Tirtaganggy. Ve vesnicce je vodni palac posledniho radzi provincie. " ... ktery si potrpel na vodni prvky ve svych zahradach". To je dobre, ze si potrpel, v roce 1946 se mu opravdu zadarilo, tedy jsme diky nemu (a citu Balijcu pro turisticky ruch) stravili spoustu casu mezi jezirky, fontanami i bazeny na koupani, to cele v krasne udrzovane zahrade. Navic to je daleko od Kuty, cili turistu malinko.
Nasledna prochazka ryzovymi poli byla super ... i koupacku (ci koupelnu v potoce) mistnich jsme omylem nasli.:-)) Ale oni se Ti nahati chlapi radi belosce ukazali.
Ubytovani jsme meli krasne, taky mezi ryzovymi poli (zrovna pod vodou). Pravda, vecer a hlavne v noci se tato krasa ukazala pro me pomerne nevyhodna, bo jsem netusila, ze zaby pouzivaji nejmene 4 druhy skrehotani (vcetne trestskeho "houkani") a kdyby jeden druh tak jako "netukal", byla bych se i vyspala.:-))

26-8-06 Tirtagangga - Jemeluk
Po jemne probdene noci jsem se tesila na plazove valeni, ktere jsme na dnesek naplanovali. Martin vybral Jemeluk - koraly a rybky 10 metru od plaze. Zamerne jsme si pujcili v masnackem hotylku bryle, snorchl a ploutve a tak nejak se jim tam zabydleli na jejich lehatkach (a taky na rybku v jejich restauraci a odpoledni kafiko). Mistnim to nevadilo, bodejt ne, belochu na plazi bylo asi 10. Jako spravny mastnak jsem se po prvni snorchlovacce nechala premluvit k masazi. Babky balijky prekvapily, zvladly cele telo a navic me opravdu masirovaly obe zaraz, takze uz chapu, proc jezdi chlapi do Thajska na thajske masaze.:-)) Sice holky neumely spravit zada tak jak Radka - na tu nikdo nema a tu si nedam vzit - ale hned bych se nechala namasirovat zase.
Dalsi snorchlovani me nejak chytlo, loveni muslicek taktez ... jsme se spalili oba dva ... kdo by to byl rekl :-)) ... tedy posleze ja sedela jako spravna dama na krajicku zidle a Martin se nechtel oprit nebo co ... :-)))
V noci sice byly zase slyset zaby, ale spalena sedynka je na spatne spani mnohem lepsi:-))

27-08-06 Tirtagangga - Denpasar
Po navratu do DPS jsem zkusila prvne smlouvat. Vybrala jsem si sarong a sla do toho. Martin jako zdatny smlouvac nastesti stal za mnou a pouzival slova - jeste nezvysuj, neboj jeste pujde dolu, pockej apod.
Ja pouzivala stejnou metodu jako baby u kterych jsme driv nakupovali - "bankrot" "saya student" "saya no turist" apod, jen to lomeni rukama me bylo blby. Nakonec jsme se dostaly ze 150ti na 65 (za dva sarongy) a babi me pochvalila za dobre smlouvani. Asi jsem ji stejne preplatila.:-)
Na trhu se mi jeste postestilo nastvat "jezibabu pomahacku", z toho mam opravdu radost. "Jezibaba pomahacka" je zena, pred kterymi nas varoval pruvodce - primotaji se k turistovi, pomahaji mu orientovat se na trhu a pri tom sroubuji ceny - prodejce u stanku, kam ho ona zavede, nic nerika a pak se s ni sabne. Mno, takze takovato babice me zacala otravovat, kdyz jsme hledali ananas. Zmatla jsem ji, okamzite jsem opustila Martina jinym smerem a tvrdila, ze ho neznam. Chvili nevedela, koho z nas dvou jedinych belochu na velkem trhu nasledovat, ale my ji to ulehcili, bo Martin se me na neco pres dva stanky ptal. Babi zacala neco brebentit, tahala me za rukav, toz jsem pouzila svoji indonezstinu a dosti nevrlym tonem sdelila "tidak mau".
Pruvodce pise: "tidak mau = ne, dekuji", ale dle reakci indonesanu vim, ze to tak uplne nebude:-) ... baba si prede mnou odplivla a nalepila se na Martina a sponovala mu cenu ananasu. Ten pouzil "hus" a vyskovou prevahu a jednal primo s prodejcem. Baba zmizela jak para nad hrncem a uz nam kupodivu nadale vubec nechtela pomahat.:-)))

28.8.06 Denpasar – Ende – Moni (Flores)
Letiste v Denpasaru je nejkrasnejsi, co jsem zatím videla. Krasne upravene, plne kvetin, chlapi mají na zachode rybicky, my zenske kvety plovouci v misticce vody a samozrejme nechybi buzek s obetinkami.:-))
Uz si pomalu na letani zvykam, ale pristani na Floresu v Ende fakt vypadalo, ze si pilot chce zblizka prohlednout kopce a pak nas hodi do vody. Letiste je tam malinke, draha zacina skoro v mori … něco jako Medlanky s betonem.
Flores – ostrov vychodne od Bali, kteremu dali kdysi davno nazev Porgugalci „Cabo das Flores“ (Kvetinovy mys). Kytkama dnes uz moc nehyri, ale kopecku, kopcu a hor ma spoustu, všechny porostle vegetaci nebo dzungli ci pastvinami. Strucne – sama sopka, cinnych spousta. Není vyjimkou, ze nekolik krasnych pastvinovych kopcu vedle sebe najednou vybuchne a srovna město se zemi, jak se to stalo v roce 1992 Maumere (kam dorazime za 2 dny).
Z letiste jsme se vydali zdolat cast „Trans-Flores Highway“ mistnim busikem. Ac je ostrov 370 km dlouhy (místy jen 12 km siroky), tato uzka silnicka ma cca 700 km, takze si sami dokazete predstavit, sama zatacka, dokopec, skopec … der mnoho a „silnice v oprave“. Na mnoha mistech vypada, ze se znovu /mozna teprve/ stavi.:-)))
45 km jsme jeli 2 hodiny, tak jsem koukala ven, kochala se prirodou, ale i mistnimi kostely. Opet se nam zmenilo nabozenstvi, tentokrat jsme mezi krestany. Ovsem floreskymi krestany. Kostely jsou zajimave, pekne a daji se poznat prevazne dle toho, ze maji kriz na pruceli budovy. Domky podobne jako jinde v Indonesii mimo Bali, opet rezavy vlnity plech na strechach. Busik nas dovezl do pomerne nudne a ne moc malebne vesnice Moni. Zde jsme zjistili, ze neporadku a spiny tu mají vic nez na Sumatre, ale ubytovani se se Sumatrou neda srovnat. Drazsi, nic moc, podivne.

29.8.06 Danau Kelimutu
Moni je nejlepsi zakladna pro zkouknuti pekne zbarvenych jezirek uprostred vulkanu Kelimutu.
Kupodivu i jezirka musi turisti pozorovat pri vychodu slunce. Nastesti se nam podarilo vysvetlit najatym motorkarum, ze tam muzeme byt i pozdeji a vyrazeli jsme „az“ v 5,00 hod.
Jizda na motorce se mi uz zacina docela libit, ale s prilbou na hlave by se mi asi libila vic.:-) Zatacek uz se nebojim, taky kdo by vydrzel bat se vsech 30, co jich nahoru bylo.:-))
Na tri jezirka vulkanu Kelimutu se jezdi koukat jednak proto, ze jsou fakt pekna, ale taky proto, ze ma kazde jinou barvu a navíc ji meni, jak se jim zachce. Dve lezi tesne vedle sebe – kafickove s curky mleka a svetle zelene do tyrkysova s zlutymi „olejovymi“ skvrnami. Treti, cerno-hnede, je přes kopecek, hluboko zarizle.
Jezera opravdu meni barvu, napr. pruvodce z roku 2004 tvrdi: cerveno-hneda, zarive zelena a hnedo-cerna. V 60tych letech byly barvy cervena – bila – modra. Nikdo presne nevi, proc se barva meni, vedci se domnivaji, ze diky erozi a postupnemu rozpousteni mineralu.
Mistnim je to jedno, ti totiz vi, ze keli=hora, mutu=duch jezer. V kafikovem jezere odpocivaji duse mladych, v zelenem starych a v cernem zlodeju a vrahu.
Z vulkanu dolu do vsi jsme se vydali pesky. Diky mne jsme zvolili zkratku, která byla delsi, ale zato horsi, nez co nam radil pruvodce.:-)) Nastesti o tkadleny IKATu jsme neprisli. Ikat = mistni moc pekna, dost slozite tkana latka (vzor se barvi uz na osnovu, při dvojitem ikatu se nanasi i na utek), silna a pevna, tmava latka se svetlymi ornamenty. Nejhezci mají chlapi – tmavomodrou se svetlemodrymi pruhy. Babky drepi na udusane zemi, stav je z bambusu. Casto drepi vedle hrobu nejakeho predka. Hrob byva vedle baraku, kde se to zrovna hodi. Jen jsem nevysledovala, jak to delaji pocetne rodiny. Vetsinou jsem videla hrob jen jeden. Hrbitov zadny.
Poslední atrakce prochazky bylo zemetreseni. Martin si ho opet nevsiml, protože zrovna resil, jak nejlepe zabrat susici se kavu. Ja si opet myslela, ze se mi něco zdalo, ale vecer mi moji domenku potvrdili mistni. Holt mam vetsi seismologicke nadani nez Martin.:-)))
Vecer jsme byli pozvani na mistni svatbu. Bohuzel jsme se ucastnili pomerne nejnudnejsi casti, prepodkladam. Dorazili jsme v 19,00, asi spolecne s celou dedinou, v dobe kdy se pralo a vecerelo. V cele velike haly byla na podiu sedacka, na ni nevesta s zenichem a další dva lide. Před sebou stolecek, po stranach dve papirove bedny. Před podiem byly naskladane zidle jak v kine, celem k podiu, na nich 150 lidi, co sedeli, jedli ci nejedli a koukali na „volebni komisi“ (to tak ti 4 vepredu nejvic pripominali), ke které co chvili někdo pristoupil a pral. V tu chvili se hodily ony papirove krabice, do jedne se davaly male darecky a druha mela uzkou sterbinu na peníze, kam jsme taky něco strcili.
Po potreseni rukou jsme pokracovali do zadniho konce salu, kde se vydavala dobra basta a jako ostatní jsme zasedli pekne vedle sebe do rady a koukali na ty 4 chudaky, co nejedli a unavene koukali na nas.
Cca za 2 hodiny, az se vsichni najedli, mela nejaka zena proslov do mikrofonu, který do te doby okupovala kapela a hrala priserne cajdaky evropskeho typu.
Skoncil proslov, vsichni se najednou zvedli, z první pulky salu zmizely zidle a zacal nejaky narodni kruhovy tanec – něco typu jednoducheho reckeho kola.
Myslela jsem si, ze se ten kruh dela kolem nevesty s zenichem … nikoliv. Při zacatku tance nevesta s zenichem zmizeli a s nimi veskere jidlo i bufet.:-))) Nasledovaly další tanecky, něco jako jednoduchy line-dance s variacemi (tanecnici při jedne figure predvadeli ruzne cinnosti z pole, ale i zvirata apod.). Zajimave bylo i to, ze prevazna vetsina tanecniku byli muzi a notne si tanec uzivali (a to jeste nebyli opili:-)).

30.8.06 Moni - Maumere
V noci jsem zjistila, co je to spat se slepicemi. Nas bungalovek byl hned vedle kurniku, coz jsme zjistili asi ve 2 rano, kdy se kohout rozhodl, ze je cas na kokrhani. Dalsi prislo ve 4,00 a od rozedneni v 6,00 jsem zasla, kolik variant kvokani slepice dokazou predvest.
Martin to opet moc nevnimal, tentokrat hlavne proto, ze strevni chripka ho zamestnala vic.
Diky tomu taky propasl neuveritelne kviceni maleho prasete cca v 6,30. „Asi zabijacka!“ … hlasila jsem smer zachod. Taky ze byla, když jsem se pidila po snidani, nasla jsem pana, jak u ohne zbavuje zabite pidiprase stetin.
To vsak byl pouhy zacatek pomerne hodnotneho dne.
Jakmile Martinovi zafungovaly prasky, vydali jsme se zdolat další kus jiz popisovane transfloresske highway – 90 km do Maumere. Cesta trvala 3 hodiny a naprosto presne jsem pochopila, proc pruvodce doporucuje tuto klikatou cestu krasnou krajinou zdolavat v pronajatem jeepu.
Martina hned po vlezu do autobusu nastesti pustili hned k okenku. Bohuzel pani kousek vedle nas nejprve hlasite popotahovala, pak tahala chrchle az z paty, plivala z okenka i pod sebe a nakonec zvracela, to vse za zvuku, za které by se nemusel stydet statny namornik.
Jeji dcera vedle me jedla mandarinky tak, ze pecky plivala i na me, mlaskala az k ridicovi … ale matku neprehlusila. Do toho vseho autobusek klasicky zastavoval kde mohl, ridic obcas zapomnel, ze nemá automatickou prevodovku, pripadne ho prekvapilo, ze musí na silnici zabrzdit, když se chce bezpecne minout s protijedoucim vozem.
Nastesti pani i s dcerou vystoupily, takze druhou puli cesty mi vadil uz jen kurak prede mnou a kondukter, ktery se na me namackl a spal mi na rameni.
Cela stastna jsem vystoupila v Maumere. Tedy chtela vystoupit, ale neslo to, protoze do nacpaneho vydychaneho autobusu se nacpalo dalsich 10 chlapu a zacalo vyrvavat – taxi apod. Při vystupovani jsem se jeste snazila byti privetiva a zkusila nekolikrat 20ti zevlounum kolem me zopakovat, ze taxi nechci, nakonec jsem to vzdala, vztekle jsem prastila dva z nich po ruce,(hrabali mi na batoh) a zarvala na všechny:
“NO TAXI, NO OJEK, BEMO - TIGA RIBU!!!“
(volne prelozeno … nechci taxi, nechci pronajmout motorku, chci mistni hromadnou dopravu za par supu!!!).
To uz hosi pochopili, ze beloska je rozpalena do bela a zacali se me bat. Posledniho natvrdlina jsem zasahla batohem a vydali jsme se do města.
Maumere sice sopka asi srovnala se zemi, ale moc to nepomohlo, bo centrum ma naprosto osklive. Martina jsem zanechala ve spinave predrazene kobce (dle pruvodce nejluxusnejsim hotelu ve meste) a vyrazila potvrzovat letenky a sehnat něco k jidlu.
V tu chvili jsem pochopila, jak mi Vik celou dobu slapal po stesti, protože najednou vsichni umeli „Hallo miss!“ „I like you.“ „You are pretty.“ apod a to nejen když jsem kolem nich prochazela, ale umeli hulakat i na 50 - 100 m. Bylo by me to i potesilo, kdybych pri tom odpolednim zarizovani narazila na nekoho, kdo mel IQ vyssi nez 80.
Cela stastna jsem se po hodince bezela schovat do hotelu, kde jsem se bala v pokoji vyzout a zaplacena klimatizace jen hucela.
Pote, co jsem nadskocila nad druhym svabem se Martin zvedl a sel vyzadat jiny pokoj.:-)

31.8.2006 Maumere – Denpasar - Kecak
Asi se nikdo nedivi, ze po tom vsem jsme byli na letisti JAKO PRVNÍ!:-))
V hotelu jsme rano shledli pripravy na mistni svatbu – zenske se krasne strojily a chlapi se nudili. Jako u nas.:-)
Cim vic jsme se vzdalovali stredu Maumere, tim hezci bylo prostredi. Potvrdilo se nam, ze puvodni plan – vynechat Maumere a prespat v hotylku na plazi – byl dobry.:-)) Nastesti Martinovi se udelalo lepe i bez plaze.
Let zpet do DPS byl nadherny. Leteli jsme přes cely Flores, nebe bylo bez mracku, dolu krasne videt. Videli jsme všechny tri barvy Kelimutu naraz, spoustu krasnych zalesnenych kopecku, najednou jsem vůbec nepotrebovala zadne odvadedlo pozornosti.
V Denpasaru jsme se vratili do pekneho cisteho hotylku, kde jsme si nechali v pondeli věci a vyrazili shlednout další tanecni predstaveni - Kecak.
Je to jeden z turisty nejoblibenejsich tancu, protože je divacky vdecny. Rika se mu také opici tanec, podle zvirat, které sbor 50ti a vice muzu predstavuje. Hudebni doprovod samotneho predstaveni obstaravaji tito muzi neustalym opakovanim slaiky „cak, cak, cak“ při pouzivani ruznych rytmu a tonin. Sedi do kruhu kolem podia, kolem boku cernobilou kostkovano latku za uchem cerveny kvet ibisku, ruzne se pohybuji do rytmu, tleskaji … . Tanecnice a tanecnici mezi nimi hraji pribeh z Ramajany, jak uz jsem psala driv. Tento tanec nema zadny ritualni vyznam a vymysleli ho dva cizinci pro potrebu filmu.:-))
Strucne – predstaveni by bylo byvalo pusobive, kdyby se tanecnici byli aspon trochu snazili a nebylo na nich videt, ze to tancovali vcera, predevcirem a zitra na to jdou zase.:-)
Trocha nas to otravilo (nastesti pani cakiste do toho sli s vervou) a vydali jsme se na veceri. Pravda, Martin jen jako prisedici, protoze kdyz videl muj vyborny rybi vyvar, ze ktereho na nej koukalo spousta kosticek a hlavne hlavicka s ocickem, tak ho nejak presla chut.:-)
Po ceste do hotelu jsme narazili na zkousku mistniho gamelanu a zkoukli nacvik tanece Legong v podani mistnich devcat – to vse na nejaky festival. Zazitek to byl uzasny, muzikanti se toho nebali, rezali kovovymi „sekerkami“ do gongu, xylofonu a bubnu s vervou, ze sis chvilemi pripadal jak ve zvonici.
Holky byly moc sikovne, tanec krasny, tancily i ocima a snad i prstama na nohou, ze to nadchlo i Martasa. Mozna proto, ze to byly pekne vychrtle dorostenky.:-)))

1.9.06 DPS - Batubulan – Barong dance – Taman Burung – DPS
Poslední den pred odletem jsem premluvila Martina jeste na jedno tanecni predstaveni – Barong.
Nastesti tanecnici z Batubulanu se snazili (mozna proto, ze bylo rano), neodflakli to jako kecakisti a taky měli narozdil od nich ciste kostymy. Barong sam je vice divadlo nez tanec, herci mezi sebou mluvi i zpivaji a take se pouziva spousta barvitych masek. Opet se nam potvrdilo, ze prectu-li si ja strucny popis deje v italstine a Martin v anglictine, jdeme vlastne kazdy na jine predstaveni, protoze preklady se znacne lisi.:-))
Barong doprovazi gamelan, coz taky nebylo spatny, kdyz jsem zrovna nesledovala dej, koukala jsem na gamelanistu co ziva, druhy psal sms apod.:-)
Dalo by se toho napsat spousta, ale lepsi je to videt. Barong si nenechte ujit, budete-li mit moznost. Ani Kecak, ale nechodte na nej v Denpasaru.:-)))
Dalsiho pul dne jsme stravili v Balijskem Ptacim parku – Taman Barung. Je to nadherna ptaci ZOO v krasnem parku s jezirky, pavlinonky a spoustou kvetin. Po cestickach se krom vas prochazi volavky, pavice vam kouka do jidla, pelikan premysli, zda vas pusti na cesticku ci ne.:-))
K videni jsou klece s ruznymi papouchy a toulas se uvnitr velikych volier, kde vam nad hlavou leta spousta krasnych ptacku. Pravda, kdyz letel tukan, tak jsem radeji zamirila k vychodu, protoze to je kus ptaka, ten kdyby se spletl a narazil by do me, bylo by po mne.:-)
Poprve jsem videla rajky a to hned spoustu druhu.
Hlavni, co se mnou Vik musel vydrzet, byla atrakce pro deti. Na bidylkach sedeli velci papousi a clovek si je mohl vzit na ruku, krmit je, i pohladit. Pravda, prvni Kakadu si me nejdriv prilakal, pak mi pres ruku vlezl na batuzek, vytahl z kapsy papirovy kapesnik, vratil se na sve bidylko a uz jsem ho nezajimala (cupoval kapesnik), ale pak jsme se tak skamaradili, ze jsem se ho nemohla zbavit, jak chtel porad drbat na krku. Krome Kakadu si clovek mohl hrat s Arou Araraunou, Alexandrem, Zakem a jeste dalsimi fesaky, co neznam.
A v mistni restauraci moc dobre varili.:-)
Odpoledne jsme se prosli po Denpasaru – docela pekne mesto, kdyz si na nej trocha zvyknete, ponakupovali darecky, sli jeste jednou na „vcerejsi“ gamelan.

2.9.06 Denpasar – Tai Pei - Abu Dhabi
Rano jsme se balili a odpoledne vyrazili na letiste smer DOMU. Nejprve 5 hod do Tai Pei, odtamtud zase Abu Dhabi, tentokrat jen 9 hodin.